Po Novém roce to bude rok…
Rok, co si paní myslela, že jsem v poledne prvního ledna ještě nametenej, jelikož jsem hodil exkluzivní tlamu a já přitom vůbec nepil…
Rok, co jsem byl na nemocničním pokoji se zahradníkem jménem Leopold, který každou větu končil slovy: „… a hotovo!“
Po Novém roce to bude rok, co mi diagnostikovali RS. Proto bych jí touto cestou chtěl pogratulovat k narozeninám i k výročí našeho seznámení. Užili jsme si spolu spoustu legrace, mnoho zajímavých příhod a potkali hodně zajímavých lidí. Poznali jsme společně, kdo je ten kamarád jako z Rychlých šípů a kdo… no snad radši nic.
Za ten rok se stalo fakt bambilion věcí a za většinu z nich jsem rád. Začaly se mi dařit věci, které předtím nešly. A přestože do konce roku zbývá ještě pár dní, už teď můžu říct, že to bylo nejvydatnějších dvanáct měsíců, co jsem zažil.
Zní to vlastně jako idylka, co?
Jako… ona je, ale správně bych to blahopřání měl zakončit slovy jako „miluju tě“, nebo „mám tě rád“… A to mi nějak nejde přes pusu. No já nevím, proč… Nějak to nejde. Jak zakončit přání někomu, respektive něčemu, co sice jako… jo, dobrý, super… ale přeci jen je to furt sakra nemoc… Ehm…
Nasazuji tedy neodolatelný úsměv a obzvlášť pro Tebe, milá RS, ono „mám tě rád“ zkracuji na „mám tě…“. Už to bude rok. Tak všechno nej! Pac a pusu.
(Poznámka redakce: RS = roztroušená skleróza.)
Foto: Pexels