Když jsem dostala vyrozumění (nezamýšlený vtip) o své diagnóze, stálo ve spise, že jsem jako malá utíkala rodičům a byla schopná odcházet s cizími lidmi. Ačkoliv to zní hororově, nakonec to mělo své výhody. Třeba tuto příhodu starou čtvrt století.
Když mi byly dva roky, vypravila jsem se s rodinou na výlet do zámku v Lánech. Několik dospělých se rozhodlo jít podívat do skleníku a já a babička jsme čekaly na terase přímo před zámkem.
Zatímco jsem si hrála, otevřely se dveře zámku a vyšel z nich tehdejší prezident Václav Havel s několika muži oděnými v civilu (rozhodně nešlo o ochranku). Stáli na terase, povídali si a já jsem se z ničeho nic rozběhla za Havlem.
Když jsem k němu doběhla, zírala jsem na něj i na jeho hosty s vytřeštěnýma očima a oni na mě hleděli též.
„Ivanko, pojď,“ ozvala se za mnou babička, když mě doběhla, vzala za ruku a odvedla zpátky k lavičce. Jestli prohodila s dotyčnými pány nějaká slova, nemám tušení.
V Lánech jsem se ocitla znovu, opět s rodinou, asi o dvanáct let později. Dali jsme si procházku parkem a zamířili k oné terase. Když už jsme stáli u keřů, které ji oddělovaly od parku, vyskočil z jednoho z nich muž v černém.
„Promiňte, sem je vstup zakázán,“ upozornil nás.
„A kam máme jít?“
„Musíte se vrátit.“
Tak jsme se otočili, šli nazpět tou dlouhou cestou přes park a brblali, že to někdo hodně špatně vymyslel.
Tyhle historky vlastně nevypovídají nic o mně a už vůbec ne cokoliv o autismu. V podstatě jen ukazují, jak oba předchozí prezidenti nakládali s areálem lánského zámku.
Vlastně je k nevíře, že před 25 lety bylo možné, aby se člověk přiblížil k prezidentovi na pár centimetrů a nemusel se prodrat ochrankou. Co kdybych měla v plínce schovaný kalašnikov? Co kdyby přišel prezident do kontaktu s dětskými bacily? Na druhou stranu, u Václava Havla to vlastně až tak překvapující není. V knize Deset let s Václavem Havlem popsal jeho bývalý tiskový mluvčí Ladislav Špaček, jak jednou jeli spolu někam autem, prezident dostal hlad, a když si u silnice všiml krčmy a cedule s nápisem: „Sekaná: 4,20 Kč“, řekl něco jako: „Sekaná za 4,20 Kč, to je ono, jdeme sem“, ačkoliv se mu jeho mluvčí snažil sdělit, že takové místo není hodné prezidentské návštěvy. Ale prezident byl rozhodnut a výprava se tam bez újmy naobědvala.
Václava Havla jsem od té doby nespatřila, Václava Klause jsem viděla na vlastní oči jen jednou, a to když měl přednášku na mém prvním gymnáziu, přičemž kolem něj stálo komando silných mužů, takže nebylo možné k němu proniknout. V Lánech jsem už od té doby nebyla a se současným prezidentem Milošem Zemanem jsem se dosud nesetkala. Je to škoda – zajímalo by mě, jestli je ta terasa před zámkem pořád nepřístupná. A jestli by k sobě pustil zvědavé batole.
Foto: Wikimedia Commons / Horakvlado [CC BY-SA 4.0]