Francouzský básník Raoul Ponchon v jedné básni napsal (a František Hrubín přeložil)
Jaké vzácné putování,
když jdou spolu, divná věc,
tělo mé, ten ošklivec
a má duše, krásná paní.
Nehádají se a přec
každý podle svého zdání jedná
a v tom putování
jdou spolu až na konec.
I my všichni dojdeme jednou na konec.
Při práci se seniory si povídáme o tom, jaké bylo jejich životní putování. O svém konci přemýšlejí, ale nechávají si to pro sebe a své nejbližší. Často ale hovoří o tom, jaké to je přežít partnery, kamarády a někdy i vlastní děti.
Při práci pro Inspirante občas mluvím s hodně nemocnými lidmi. Ptát na konec se nesluší, ale téma je někdy ve vzduchu.
O letošních Dušičkách budu v myšlenkách nejen se svými blízkými, kteří mě předešli, ale i se dvěma ženami, jež jsem znala jen ze sociálních sítí. Ester Lammelovou jsem sledovala na facebookové stránce Život na vodítku, Báru Rektorovou na jejím osobním profilu.
I já dojdu jednou na konec. Nevím kdy, ale zřejmě to bude dříve než v roce 2098 – v roce mých 125. narozenin.
Pomohu tak naplnit prognózu vědců z Unversity of Massachusetts, kteří odhadují, že právě tehdy bude na Facebooku více profilů mrtvých lidí než těch žijících.
Jestli tedy dřív nezemře Facebook.
Foto: Pixabay