Když jsem si hledala na internetu Radomíru Charvátovou, duchovní matku projektu Rozkveteme, jako první jsem našla její fotku s kyticemi na kole. To nejspíš shrnuje obě její vášně – kytky a cestování.
Radomíra Charvátová je devětačtyřicetiletá Moravanka, které byla diagnostikována roztroušená skleróza v sedmadvaceti letech. O tři roky později vstoupila do organizace Roska Brno a začala pomáhat dalším lidem s tímto onemocněním.
V roce 2017 se podívala na španělské poutní místo Santiago de Compostela, nicméně po putování se jí nemoc zhoršila. Aby si procvičila motoriku a zlepšila psychiku, začala k věnečkům, které pletla už dvacet let, vít i kytičky. Ty sbírala už od dětství – vyrůstala totiž na venkově.
Plést věnečky začala i s dalšími lidmi, a to přesto, že se pletením kytic nikdy předtím nezabývala (je vystudovaná právnička). Roska Brno si však přizvala ke spolupráci floristku, jež to zájemce naučila. Původně se projekt jmenoval Roztroušené kytičky, neodkazoval jen na jméno nemoci, nýbrž i na fakt, že kytky, stejně jako nemoc, se vyskytují všude na světě. Jeho nové jméno je Rozkveteme a Radka společně s Veronikou Luštincovou ho doslova rozvíjí nebo chcete-li vije v rámci neziskové organizace Revenium. V budoucnu v něm budou pracovat nejen lidé s roztroušenou sklerózou, ale i jinými handicapy.
Asi největším překvapením je, že Radomíra Charvátová má nejraději kytku, kterou tolik lidí nesnáší – bodlák. „Zkuste přivonět, jsou obsypány včelkami a v kytičkách vypadají krásně i sušené,“ doporučuje. Podle ní má svou krásu také plevel a právě díky projektu si ho mohou začít ostatní lidé všímat a nebrat ho jako zhoubnou rostlinu, kterou je třeba zničit, ale naopak začít jej pěstovat na zahrádkách i veřejných prostorách jako pomocníka pro včely a hmyz. Sbírá také jiné kytky, například sedmikrásky, pomněnky nebo mateřídoušku. Nejraději pracuje s kokoškou pastuší tobolkou, která má podle ní něžný půvab a jejíž tobolky jako malá pojídala. Její velkou inspirací, jak sama říká, jsou její kmotřenka a studentka architektury Veronika Brabcová a dcera Kora.
Díky tomu, že se dlouhodobě angažuje v pomoci lidem s roztroušenou sklerózou a sama má tuto nemoc rovněž, může srovnávat, jak se k nim přístup české veřejnosti za těch více než dvacet let změnil.
„Dodnes bývá často zaměňována se stařeckou zapomínací sklerózou, ale díky spoustě akcí pacientských organizací, nadací, jednotlivců i významných osobností, které o ní mluví na veřejnosti, stále častěji vnímám, že lidé vědí, že je to především nemoc mladých lidí. Pacienti s roztroušenou sklerózou také nejsou tak často propuštěni ze zaměstnání kvůli ní, s čímž jsem se setkávala při dobrovolné práci u organizace Roska velice často,“ vysvětluje. V době, kdy se dozvěděla diagnózu, nevěděla o ní prakticky nic ani ona sama, ani její okolí. Dnes se podle Radomíry Charvátové změnil také přístup lékařů a těhotných pacientek s roztroušenou sklerózou. Během těhotenství totiž dochází ke zmírnění příznaků a ženy s roztroušenou sklerózou se ho už tolik nebojí. „Zeptáte-li se téměř každé maminky s RS, děti jsou pro ni vším a kvůli nemoci by se jich nikdy nechtěla vzdát i s obtížemi, které mohou přijít,“ říká.
S projektem Rozkveteme jsme se zatím mohli setkat na zdejších různých trzích, nicméně Revenium přislíbilo pomoc s jejich expanzí po celém Česku a v budoucnu i v zahraničí. Radomíra Charvátová by tento projekt rozšířila nejraději do všech zemí světa, jelikož jde o věc, kterou může dělat kdokoliv kdekoliv – koneckonců, kytičky rostou všude. Kdyby si však mohla vybrat jedno místo, kam by se s nimi podívala nejraději, byly by to Filipíny, kde prožil část života brněnský rodák, jezuitský mnich, botanik a farmaceut Jiří Josef Camel, po němž je pojmenována kamélie. S ostatními pacienty by se klidně vypravila i na nějaké bližší místo, například na Madeiru nebo do Rumunska.
Ještě předtím, než mi přišly odpovědi na otázky, poslala mi Radomíra Charvátová několik fotek se svými výtvory, které zde zveřejňujeme. Říkám si, že ty kytičky byly pro ni snad dar z nebes. A nakonec zjišťuji, že to vidí stejně. „Moje babička říkala: Bůh nám dal tři věci z ráje: srdce matky, oči dítěte a květiny.“
O projektu Rozkveteme
Rozkveteme města, rozkveteme domovy, firmy a hlavně klienty. Rozkveteme ty, kteří by rádi pracovali, ale kvůli zdravotnímu znevýhodnění nemohou.
Kdo jsme?
Jsme sociální podnik. Vážeme květiny z našich krajů, luhů a hájů a nabízíme je formou zakázkového květinářství. Jsme projekt neziskové organizace Revenium a všechny květinové vazby pro vás připravují lidé, kterým do života vstoupila nemoc nebo úraz.
Jak jsme vznikli?
Myšlenka projektu se zrodila v Brně u Radky Charvátové, která trpí roztroušenou sklerózou. Sběr surovin a vázání věnců vnímá jako formu terapie a zároveň posilování jemné motoriky. Spolek Revenium šlápnul do pedálů a rozšiřuje myšlenku i do dalších měst a krajů.
Co nabízíme?
Připravíme Vám květinové vazby a aranžmá podle Vašich přání. Z toho, co právě kvete a roste. Na jaře uvážeme věnec z malých narcisů, hyacintů, primulek, pomněnek a modřenců. Před létem vysázíme voňavý bylinkový truhlík. Na podzim zhotovíme věnec na dveře z barevných jeřabin, listí, mechů a sušených letniček. Před Vánoci vyrobíme adventní věnec z různých větví, sušených jablek, šípků a koření.
Stránka Rozkveteme na Facebooku: https://www.facebook.com/rozkveteme/
Foto: Markéta Zelenková – marketazelenkova.cz
