Dobrovolníky lze potkat na mnoha místech, u nepřeberného množství aktivit. Jejich ruka je třeba všude – a nejen ruka. Amelie, z.s. pracuje už více než deset let s onkologicky nemocnými i jejich blízkými ve svých centrech, ale i v nemocnicích. Dobrovolníci nabízejí svůj čas a lidský zájem. Povídají si, předčítají, poskytují občerstvení při čekání na ambulancích, vedou výtvarné či hudební dílny. V současné situaci jsou na tom však stejně jako veřejnost – do nemocnic nemohou.
Nemocní se stále léčí, stále zůstávají v určité izolaci a prostor, který vyplňují běžně dobrovolníci, zůstává prázdný. Jsou oddělení, kam se nedostali od února. To budí otázky. Jak nastavit dobrovolnickou pomoc v nemocnici, jak zprostředkovat jejich přítomnost bezpečně? A jak to bude s dobrovolnictvím v dalších letech?
První otázka směřuje k úzké spolupráci dobrovolníků, jejich koordinátorů a nemocnic. Ty hledají i nyní způsoby, jak nemocné povzbudit a zapojit. Vymýšlejí inovace, zprostředkované aktivity. Zároveň vytvářejí prostor pro plánování návratu dobrovolníků. Vše se odehrává především s ohledem na bezpečnost nemocných, ale i dobrovolníků. Hodnocení rizik je běžnou praxí ve všech nemocnicích.
Druhá otázka míří k metodickému jednání a spolupráci institucí. Není však jasné, jakou prioritu takové jednání dostane a kdy se to podaří vyřešit. Statut dobrovolníka v nemocnici je totiž stále prostorem pro individuální přístup. To může vést k jejich odmítání a možnému zániku dobrovolnictví v nemocnici – vše pod rouškou bezpečí, odpovědnosti a legitimnosti. Dlouhodobě se totiž nemohou udržet čekající dobrovolníci ani dobrovolnické programy, které nevytvářejí výstupy.
Jistě, současná situace je výjimečná, vyžaduje mnoho energie a naprosto jiné priority i práci se zdroji. Primární je pomoc těm, kteří ji akutně potřebují. K nim jsou dokonce dobrovolníci zváni a vítáni. Ale výhled pro mnoho organizací, které se zabývají pomocí průběžnou a dlouhodobou, v současné situaci není optimistický a je bez záruk.
Je však nutné zdůraznit, že navzdory veškerým obtížím je dobrovolnictví zdravé a žádoucí. Přináší mnoho dobrého nemocným i dobrovolníkům a ve svém důsledku i společnosti. Zaslouží si podporu a udržení. Důkazem je mnoho krásných zpětných vazeb, kterými nešetří pacienti a jejich blízcí ani personál nemocnic.
„Uvítala bych, kdyby se otevřely dveře ke spolupráci na rozvoji metodiky dobrovolnictví ve zdravotnictví,“ říká Michaela Čadková Svejkovská, metodička dobrovolnického programu a ředitelka Amelie, z.s. „Možná je na to současná situace ještě příliš krizová, ale může se využít ke změnám a efektivnější spolupráci v nemocnicích, čehož se po utišení už nemusí dosáhnout.“
Amelie se už od roku 2006 věnuje psychosociální pomoci onkologicky nemocným a jejich blízkým. Vizí Amelie je, aby rakovina byla vnímána „jen“ jako součást života, a své poslání vidí v tom, že pomáhá žít život s rakovinou. Více informací o dobrovolnictví a neziskové organizaci Amelie, z.s. lze nalézt na oficiálních webových stránkách amelie-zs.cz.
Zdroj a ilustrační foto: Amelie, z.s.
