Po několika telefonátech z redakce týkajících se faktu, že jsem tento článek slíbila odevzdat už před dvěma týdny, k němu dnes odhodlaně sedám. Ale není to lehké. Potřebuji dělat vánoční cukroví, objednat dárky, vyřešit něco v práci a vůbec, je nejvyšší čas tu pořádně uklidit. Nejdůležitější však je, že se mnou někdo na internetu nesouhlasí a už hodinu se s ním hádám. Nemůžu přece psát článek, dokud ho patřičně neusadím!
Fenomén prokrastinace vám určitě nemusím představovat, jsem přesvědčena, že pro vás podobné situace nejsou neznámé. Ačkoliv o prokastinaci existuje spousta vtipů a memů, jde ve skutečnosti o závažný problém dnešní doby, který může negativně ovlivnit náš život. U lidí trpících psychickými problémy to platí obzvlášť. Chtěla bych se proto s vámi podělit o pár způsobů, jejichž pomocí se mi daří aspoň občas a se střídavými úspěchy proti této mocné hydře bojovat.
1. Věřte tomu, co funguje pro vás
Různé návody většinou mají jasno – vrhněte se po hlavě do nejtěžšího úkolu, abyste ho měli za sebou, zbavte se jakýchkoliv rozptýlení, stanovte si přesný rozvrh… To zní hezky, ale když konečně zavřu sociální sítě, upoutají mě třeba vánoční světýlka na okně nebo začnu usilovně přemýšlet, jestli jsem zalila rýmovník. A vrhnout se hned ráno do nejtěžšího úkolu? Jen ta myšlenka mě vyděsí natolik, že neudělám vůbec nic. Naopak když začnu jednoduššími věcmi, které si postupně odškrtávám, motivuje mě to pustit se i do těch složitějších. Vy jste možná vypozorovali, že to máte naopak. Zkuste se proto zamyslet, kdy jste nejproduktivnější – v jakém prostředí, při jakém poměru práce a odpočinku? V tomto článku sice uvádím konkrétní tipy, ale to ještě neznamená, že budou fungovat pro každého. Žádný postup, který vás donutí úkol dokončit, není divný, trapný nebo hloupý, proto je nejlepší vyzkoušet různé metody a to, co funguje, pak opakovat.
2. Dovolte si odpočívat
Odpočinek a prokrastinace jsou dvě rozdílné věci. Zatímco při odpočinku nabíráte energii a vaše pocity jsou příjemné, u prokrastinace je to naopak: jste většinou napjatí a podráždění, sužuje vás úzkost a pocit viny. A když jsou před vámi nesplněné povinnosti, máte pocit, že jste si odpočinek nezasloužili, což pocit viny jenom zhoršuje. K dokončení práce pak nejste o nic blíž, spíš naopak. Pokud je to jen trochu možné, zkuste proto na chvíli úplně vypnout a podívat se třeba na další díl seriálu, přečíst si kapitolu z knížky nebo dělat cokoliv, co vás baví a pomůže vám soustředit se na přítomnou chvíli. Potom se budete pravděpodobně cítit líp a bude tak větší šance, že se do odkládaného úkolu skutečně pustíte. Věřte, že hodinami koukání do Facebooku, protože „ještě nemám hotovo a nemůžu odpočívat“, se žádný projekt sám neudělá – vyzkoušela jsem to za vás.
3. Stanovte si nutné minimum
O tom, proč je dobré dělat si seznamy, rozdělit si úkoly na malé kousky a na to, co je bezpodmínečně nutné a co případně počká, jsem psala už v článku o nesplnitelném úkolu. Pokud chorobně odkládáte víc věcí naráz nebo jednu věc, kterou lze rozložit na jednotlivé části, co z toho musíte mít hotové dnes? Na co máte např. deadline, závisí na tom práce dalších lidí a podobně? Když se zmenší celkový objem práce, zmenší se i tlak, který cítíte. O to jednodušší bude se do práce skutečně pustit. A když se vám pak podaří i něco navíc, budete na sebe moct být pyšní.
4. Motivujte se cukrem…
Jak jsem už zmínila v prvním bodě, jen vy víte, co na vás nejlépe platí. Může to být například vidina konkrétní odměny („až dopíšu tenhle odstavec, dám si kousek čokolády“). Sama na sebe používám různé triky, které možná působí směšně, ale jsou účinné. Když mám přeložit dlouhý text, neustále přepočítávám, kolik stránek už mám hotových a kolik mi ještě chybí. Podstatné přitom pro mě je neustále si opakovat, jak jsem dobrá, jak rychle postupuju a jak nebudu mít žádný problém termín stihnout – i když to nemusí být objektivně pravda. Pro nás volnonožce placené za jednotlivé zakázky může jako pozitivní motivace posloužit vypočítat si, kolik jsme si zpracováním určité části zakázky už vydělali a kolik ještě vyděláme, až bude hotovo. V zaměstnání mi zase pomáhalo přepočítávání, kolik z pracovní doby už mám odslouženo, a plánování, co budu dělat po jejím konci (a to i při práci, která mě bavila, ale obsahovala náročné úkoly). „Fake it till you make it“ – tedy tak dlouho si opakovat, že jste schopní daný úkol dokončit, až tomu sami uvěříte – může být v tomto případě dobrou strategií.
5. …ne bičem
Lidem, kteří trpí psychickými problémy, obecně nedoporučuji negativní motivaci („musím to dodělat, nebo mě vyhodí/nebudu mít na nájem…“), ještě horší je potom nadávat si do líných a neschopných budižkničemů. Tudy vede cesta pouze k horšímu stavu, a tudíž i k další prokrastinaci.
6. Zapojte své blízké
Vaši blízcí vám určitě rádi pomohou, i tady je však důležité pamatovat na to, že pro každého z nás vypadá účinná pomoc jinak. Někteří lidé to sice myslí dobře, ale ve výsledku vám spíš uškodí, když vás například stresují neustálými otázkami, kdy už to budete mít hotové. Vysvětlete jim proto, co přesně od nich potřebujete – je to spíš psychická podpora, udržování přehledu o deadlinech a o vašem postupu, nebo něco úplně jiného? Pokud jim na vás záleží, budou vás chtít podpořit co nejúčinněji.
Foto: Pixabay
