Životní okolnosti si s námi umějí pohrávat jako kočka s myší. Někdy se kočkujeme navzájem. Často to mohou být hry nechtěné a nevyžádané. Takové, na které jsme nebyli ani trochu připraveni. Pak nezbývá než napnout všechny síly a nad vyzyvatelem v boji zvítězit.
V loňském roce to bylo kočkování poněkud ostřejšího rázu. V roce 2021 nás kromě zákeřných seknutí drápky a náročné kličkované před rafinovanými nástrahami světového dění naštěstí čeká také období očkování, svítá nám na lepší časy. Přestože samotný proces zatím rovněž připomíná zmatené „kočkomyšohrátky“, věřím, že nám vakcinace již brzy úspěšně vytrhne pověstný trn z paty. Začneme opět našlapovat méně bolestně, uvolněněji, bez ohlížení se přes rameno za potenciálním nebezpečím… I když někteří jistě po očku zkontrolujeme, zda se šelma zase odněkud lstivě neplíží.
V některých kulturách bývá kočka považována za symbol zdraví a síly, nebojácnosti a nezávislosti, hojnosti. Přeji všem, ať je to naše letošní kočkování se životem přesně takové. Údajně se v nějakých oblastech italského venkova traduje, že kdo uslyší kočku kýchnout, bude obdařen štěstím. Tak pozorně naslouchejme. Nikdy nevíme, kdy takový kosmopolitní pocestný poběží přímo kolem nás…
– Jsou chvíle, kdy všechno je, jak má být, ale nebuďte z toho vyděšení. –
Jules Renard
– Nejvíce dáš tomu, komu dáš naději. –
Otto František Babler
Foto: Pixabay
