Doktorka Aneta Sládková Králová se jen tak nezastaví. Lékařka na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství ve FN Motol se mimo jiné věnuje dětským onkologickým pacientům. Do toho předcvičuje jógu. Tyto dvě činnosti skloubila v projektu Malá Jóga, který se věnuje pohybu dětí právě v souvislosti s onkologickým onemocněním. Za svoji dosavadní práci obdržela plzeňskou Ženu regionu 2020. Co ji motivuje, jaký příběh se skrývá za Malou Jógou a jaký význam má podle ní sport v životě člověka?
Na začátku našeho rozhovoru jsem doktorce Králové nepoložila lehkou otázku. Na dotaz, jak by sama sebe popsala v pár větách, namítala, že o sobě nerada mluví. Setkávám se s tímto postojem u mnohých zajímavých lidí, přesto na odpovědi trvám. „Formálně bych začala asi tím, že jsem rehabilitační lékařka, protože to je povolání, které jsem si vybrala, které mě baví a naplňuje. Pak bych pokračovala tím, že jsem lektorka jógy, protože jóga je neodmyslitelnou součástí mého nejen pracovního, ale i osobního života. Určitě bych také zmínila, že jsem 1,5 roku máma, takže máma začátečník. To je určitě moje nejkrásnější a zároveň nejtěžší role v životě,“ odpovídá doktorka Králová a pokračuje. „Neformálně bych se označila za takového nadšence, snílka, vizionáře a střelce, který moc nevydrží být v klidu, a když je možné s něčím pohnout, tak s tím vždycky pohne.“
Doktorka Králová se od dětství věnovala sportu. Sama o sobě říká, že není soutěživý typ. Nejde jí tolik o výsledek, proto se postupně od tenisu a volejbalu dostala ke sportům, jež jsou více zaměřené na vědomou práci s tělem. „Sport vnímám jako prostředek k tomu, jak si užívat pohyb, učit se nové věci, být v přírodě, s přáteli a celkově se cítit dobře. Konkrétně mám moc ráda lyže a snowboard, tanec, plavání a taky jógu, tu však jako sport beru jen částečně,“ přibližuje své vnímání sportu.
Sport, ale také zájem o přírodu a přírodní vědy, ji nakonec dovedl ke studiu lékařské fakulty. Nyní je zaměstnaná ve FN Motol na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství a mimo jiné spolupracuje s Klinikou dětské hematologie a onkologie. Věnuje se dětským onkologickým pacientům. Syndrom vyhoření se u ní prý neobjevil. „Myslím, že to je i tím, že pracuji s dětskými pacienty, kteří vám dávají upřímnou a okamžitou zpětnou vazbu. Pokud jim pomůžete k lepšímu pohybu, nepřinesou vám bonboniéru ani vám neděkují. Ale vy na nich vidíte pokrok, vidíte, jak se přibližují zpátky ,běžnému životu‘ a jak zase můžou dělat věci jako ostatní děti. To je ta největší motivace a prevence vyhoření,“ říká a dodává: „A taky mi vždycky pomáhalo mít ,to druhé‘ lektorské ,zaměstnání‘. Jógové studio je zase jiný svět než nemocnice a tyhle dva světy se mi vždycky hezky vzájemně doplňovaly.“
Právě tyto dva světy přetavila spolu s kolegyní Hankou Luhanovou, ředitelkou České asociace dětské jógy, do projektu s názvem Malá Jóga. Ten zajišťuje cvičení jógy dětem s onkologickým onemocněním. Důvodem jsou pohybové obtíže a potřeba rehabilitace u těchto dětí. „Je to taková naše velká radost. Máme k názvu Malá Jóga v podtitulu doplněné ,Velké příběhy‘. A skutečně za dobu svého působení Malá Jóga napsala už stovky příběhů. Do projektu už bylo zapojeno přes 100 dětí a příběhy nejsou jen jejich, ale i lektorů, kteří s dětmi cvičí, protože zapojení do takového projektu se chtě nechtě zapíše do vašeho života a nikdy neodcházíte nezměněni, a to v tom nejlepším smyslu,“ představuje doktorka Králová Malou Jógu.
Za vznikem Malé Jógy stojí jeden příběh. „Začalo to tím, že jsem v rehabilitační ambulanci měla holčičku Nikolku, která se déle než rok onkologicky léčila. Byla po transplantaci kostní dřeně, měla velké pohybové obtíže a byla z dlouhého pobytu v nemocnici hodně unavená. Kromě rehabilitace jsem se pro ni snažila vymyslet něco, co by ji mohlo bavit. Věděla jsem, že existuje dětská jóga a že Hanka Luhanová vytvořila pro děti knížky a jógové karty, ale v té době jsme se ještě neznaly. Navrhla jsem tedy mamince Nikolky, aby dětskou jógu vyzkoušely. Ony koupily knížku a kontaktovaly Hanku s tím, jestli by jim někdo neukázal, jak podle ní cvičit. Nikolky se ujala sama Hanka, která za ní začala jezdit domů. Když jsem pak na kontrole viděla Nikolčiny pokroky, nejprve hlavně ve smyslu nové motivace a radosti z pohybu, pak i ve zlepšení jejích pohybových dovedností, říkala jsem si, že by bylo skvělé nabídnout cvičení v domácím prostředí více dětem,“ vypráví doktorka Králová pozadí vzniku Malé Jógy. „A tak jsem se s Hankou setkala a společně jsme oslovily vyškolené lektory dětské jógy, jestli by se do takového projektu nechtěli zapojit. Ohlasy byly pozitivní. Do několika měsíců proběhlo první školení lektorů v Motole a do projektu se začaly zapojovat další děti.“
Nejvíce doktorku Královou na Malé Józe překvapil její psychologicko-sociální přesah. Přisuzuje to mimo jiné osobnostem lektorek a lektorů, kteří dětem přinášejí nejen pohyb, ale také rozptýlení, radost, přátelství a propojení se světem mimo nemocnici a domov. Za svoji dosavadní práci obdržela plzeňský titul Žena regionu 2020. Jak sama vnímá ocenění? „Pro mě byla nominace a následné ocenění takovým krátkým zastavením v tom velkém kolotoči. Potěšilo mě, že někdo vnímá mou ,práci‘ jako něco unikátního, co je hodné ocenění. Na chviličku mi došlo, že i když mám někdy pocit, že nedělám všechno tak dobře, jak bych chtěla, a nestíhám všechno, co bych chtěla, tak i to, co jsem právě schopna udělat, může být pro někoho přínosné.“
A je něco, co by doktorka Králová vzkázala rodinám, kterým do života vstoupila nemoc? „Rodiny dětí, které se potýkají s onkologickým onemocněním, bych ráda podpořila v tom, aby i v období nemoci své děti motivovaly k pohybu právě takovému, jaký je jejich dítě v dané chvíli schopné zvládnout. V případě, že by chtěly využít možnosti Malé Jógy, zde zmíním webové stránky – www.malajoga.com, kde najdou veškeré potřebné informace k zapojení do projektu.“
