Někdy si přijdu vyloženě prokletá – nebo minimálně usazená v pozici, která mi v rozličných životních situacích způsobuje zajímavé příhody. Pro příklad nemusím chodit daleko. Byla jsem teď na kontrole na oční klinice. Nezkušená mladá doktorka a všeobecné zmatky toho dne způsobily, že mi lékařka zapomněla vydat lékařskou zprávu – vzpomněla jsem si na to až doma. Žádný problém, říkám si, zavolám na sesternu a přijdu si pro dokument další den, potřebuji ho totiž co nejdříve pro optometristu kvůli novým brýlím. No jo, ale to bych se tam nesměla dovolávat asi třetí den. Volala jsem na tři různá čísla a bez výsledku. Sestřenice, která mi očařku domluvila, se nabídne, že tam zkusí taky zavolat. Voilá, dovolala se na první pokus. Ehm. Co? Hned se mi v hlavě roztočí kolotoč paranoidních a vztahovačných scénářů. Krásný to relikt mých atak z dob dávno minulých. Štěstí, že to již dokážu brát s nadhledem a podobné myšlenky vnímám jako vtipnou hru. Každopádně, co vám budu povídat, divné to je… Mají snad na očním uložené moje číslo, zaslala snad má psychiatrička můj telefon všem doktorům v ČR, aby věděli, když jim budu volat, a kdy tedy telefon nezvedat? Určitě, jiné vysvětlení neexistuje.
Samozřejmě, mohla to být náhoda. (A taky, že byla, co jiného.) Ale jelikož se mi to nestalo poprvé, svádí mě to k myšlence, že má existence asi vysílá prapodivné signály do světa. Chcete další příklad pro potvrzení mých domněnek? Není problém, vysypu jich z rukávu hned několik. Jednou takhle, v předminulém podnájmu, jsem očekávala balíček se svými autorskými sbírkami, které mi právě vyšly. Čekám, čekám, ale ve schránce žádný lístek od pošťačky. Přitom spolubydlící poštu normálně dostávali. To je určitě znamení! Tehdy jsem shodou okolností kontaktovala svoji bývalou psycholožku a o této záležitosti jí řekla. Ačkoliv jsem to zmínila nevinně, hned jsem v jejím výrazu poznala, že zpozorněla a přísně se na mě podívala. To jsou zkrátka ty startovní čáry bludů a splétání souvislostí jako klubíčko vlny divokou kočkou. Co tím chci říct? Vy, co máte psychotickou minulost, a ostatně i vy, co se léčíte s nějakým duševním onemocněním, dávejte si pozor. Buďte pozorní sami k sobě a svým pochodům a mluvte o svých myšlenkách a pocitech. Zní to jako klišé, ale je to tak. Věřte mi. Až přísný pohled mé psycholožky mě utvrdil v tom, že kdybych své zpočátku nevinné paranoie dala volný průchod, nemuselo by to dopadnout dobře. Někdy stačí opravdu málo – jako ten legendární efekt motýlích křídel. A vězte – jeden vesmír už tu máme a už tak jej máme plnou hlavu. Netřeba zasévat na další.
Foto: pixabay.com
