Kdo by neznal větu „A přece se točí!“? Málo se však ví, že ji toskánský astronom, filozof a fyzik Galileo Galilei vyslovil už téměř slepý. V posledním roce svého života totiž oslepl, což bylo kdysi přisuzováno jeho pozorování slunce dalekohledem. Dnešní věda se však přiklání k vysvětlení, že postižení způsobila kombinace šedého a zeleného zákalu. Právě vědecké poznání je úzce spjato s tímto renesančním člověkem: často je uváděn jako „otec moderní astronomie“ nebo dokonce „otec vědy“. Mezi jeho úspěchy patří četná astronomická pozorování, vylepšení dalekohledu či podpora Koperníka.
Galileo Galilei se narodil 15. února 1564 v Pise. Jeho otec Vincenzo byl také vědcem – prováděl experimenty, v nichž objevil pravděpodobně nejstarší nelineární fyzikální vztah: mezi frekvencí, napětím a délkou natažené struny. Galileo zpočátku navštěvoval Univerzitu v Pise, ale z finančních důvodů byl vyloučen. V roce 1589 mu však byla nabídnuta pozice na fakultě, kde vyučoval matematiku. Poté se přestěhoval na Univerzitu v Padově, kde působil jako učitel astronomie, mechaniky a geometrie. Právě v tomto období učinil nejvýznamnější objevy. Je ceněn především pro průkopnické užití kvantitativních experimentů, jejichž výsledky matematicky analyzoval. To nemělo v tehdejším evropském myšlení obdoby: Galileův nejvýznamnější předchůdce, experimentátor William Gilbert, kvantitativní metody nepoužíval. Galileo Galilei je označován jako „otec vědy“ také především proto, že přispěl k odmítnutí slepé víry v autority – ať už církve, či velké myslitele (např. Aristoteles). Zasazoval se také o oddělení vědy od filozofie a náboženství.
Galileova práce byla předmětem mnoha sporů. V roce 1600 byli tehdejší astronomové zaměstnáni konfliktem mezi Koperníkovým systémem (planety krouží kolem Slunce) a geocentrickým systémem (planety a Slunce krouží kolem Země). Galileo vyjádřil podporu Koperníkově teorii, ovšem chyběly mu důkazy pro potvrzení jeho argumentů. Byl také prvním, kdo použil dalekohled k pozorování oblohy (domněnky o tom, že jej vylepšil, nejspíš nejsou pravdivé). Svá první astronomická teleskopická pozorování (např. objev měsíců Jupitera) publikoval v krátkém pojednání s názvem „Hvězdný posel“, které vyšlo v tehdy vysokém nákladu 550 výtisků a bylo rozebráno za několik dní. Už zmíněný objev čtyř největších měsíců Jupitera vynesl Galileovi jmenování čestným profesorem na Univerzitě v Pise a Padově a rovněž vyšší plat. Vedle dalších objevů byl jedním z prvních Evropanů, kteří pozorovali sluneční skvrny – právě jejich existence ukázala další úskalí předpokladu dokonalosti nebeských těles ze staré filozofie. Pozoroval rovněž Mléčnou dráhu – zjistil, že se skládá z velkého množství hvězd naskládaných na sebe, pročež se Země jevila jako mrak.
Co se týče jeho sporu s církví, Galileovy spisy o koperníkovském heliocentrismu pobouřily některé členy katolické církve, kteří věřili v geocentrický model sluneční soustavy. Argumentovali, že heliocentrismus je v přímém rozporu s Biblí a s některými vysoce ceněnými spisy Aristotela a Platóna. Galilei byl nakonec odsouzen do domácího vězení ve svých vilách v Arcetri a ve Florencii (kvůli jeho vysokému věku, původně byl odsouzen k žaláři). Trápila jej také bolestivá kýla, byl nucen pravidelně recitovat kající žalmy a návštěvy směl přijímat jen s církevním svolením.
Ve 20. století byly Galileovy objevy podrobeny značné kritice. Část vědecké obce se například domnívala, že experimenty popsané v jeho díle Matematické rozpravy, konkrétně experimenty sloužící k určení zákona pro zrychlení padajících těles, vyžadovaly přesné měření času, což bylo v 16. století nemožné. Vědci se domnívali, že zákon byl určen deduktivně a experimenty byly prováděny jen pro přibližnou ilustraci zákona. Pozdější výzkumy však Galileovy pokusy potvrdily. Experimenty s padajícími tělesy (konkrétně s valícími se koulemi) byly provedeny v roce 1961 podle jím popsaných metod a výsledky byly téměř přesné. Byly rovněž provedeny experimenty čerpající z Galileových nepublikovaných pracovních zápisků (datace před rokem 1604), jež potvrdily reálnost jeho původních experimentů. Přinesly dokonce mezivýsledky, které vedly k odvození zákona obsahujícího kvadrát času.
Galileo Galilei zemřel roku 1642 ve své vile v Arcetri severně od Florencie, kde pobýval stále v domácím vězení. Ačkoliv byl už slepý, dál vyučoval a psal. Přestože to byl upřímný katolík, měl tři mimomanželské děti s Marinou Gambi – Vincezio, Livia a Virginia (nejstarší a nejmilovanější dcera zdědila otcovu bystrou mysl).
Co se týče slavné věty „A přece se točí!“, s největší pravděpodobností jde o legendu. Traduje se mnoho verzí, nejblíže skutečnosti je ta, že podobnou větu Galilei pronesl před arcibiskupem ze Sieny, který o tom napsal rodině, a historka se dočkala mnoha překroucení.
Foto: pixabay.com & wikimedia.org