„Musíme dát dohromady sumáře!“ zaznělo nedávno z úst mého muže směrem k dceři. Milovníkům rybaření asi netřeba vysvětlovat a vy ostatní vězte, že vyplnění sumáře je každoroční kratochvílí všech, kteří legálně loví v našich vodách. Nejen že vyplňujete, kolik jste čeho chytili, ale uvádíte především, kde to bylo.
V té souvislosti mě napadlo, že bych mohla s koncem roku také vytvořit sumář, který by zhodnotil ten náš projekt s Puntíky, na úlovky rovněž bohatý. Ačkoli nám březnové události poněkud zacuchaly sítě, věřím, že jsme nebyli zdaleka jediní, kterým nastalá situace přišla jako ze špatného snu. Ceny poskočily asi jako „policajt“ při záběru (policajt rovná se v rybářské hantýrce signalizátor záběru) a lidé začali šetřit, což se projevilo i v neziskovém sektoru. Každopádně se Puntíky stále drží nad vodou a jsem ráda, že i v této prazvláštní době lidé nezapomínají na pomoc ostatním. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, Puntíkový den se pro některé z nás stal spíš Puntíkovým rokem s vyvrcholením 29. října. A co všechno se v tom letošním událo? Kromě besed s žáky základních škol jsme se s Igráčky zúčastnili spousty tuzemských i zahraničních akcí.
Byli jsme přizváni k projektu Rovnost tváří, který hájí všechny osoby žijící se vzhledovými odlišnostmi, kam bezesporu patří i lupénka. Společné setkání na Střeleckém ostrově v Praze v rámci Pikniku rovnosti nám dalo možnost poznat spoustu milých lidí, kteří se rozhodli vystoupit ze své komfortní zóny a ukázat ostatním, že bychom se měli kolem sebe dívat víc srdcem než očima.
Nevynechali jsme ani každoroční mezinárodní výstup na Portáš, kde se přes dvacet let setkáváme s pacienty ze Slovenska.
Na mezinárodním setkání v Miláně, které pořádala zastřešující asociace pro organizace sdružující psoriatiky IFPA, jsme měli možnost probrat mnoho témat týkajících se lupénky se zástupci pacientských organizací z celého světa. V kufrech dvaceti pěti účastníků se pak rozjeli Igráčci do všech koutů a tu a tam mi někdo z nich pošle pozdrav ze svého nového domova.
V říjnu jsme s Igráčky pomáhali v pražském Hamleys rozluštit hlavolam zvaný lupénka. Dostali jsme se na několik tiskových konferencí, webinářů a dokonce i do Českého rozhlasu.
Vyvrcholením byl 29. října Světový den psoriázy, se kterým se pojí Puntíkový den. V letošním roce se opět zapojila řada škol, školek, institucí a firem, z čehož máme opravdu velkou radost. Puntíky rezonovaly celým světem a při sledování všech těch lidských puntíků, které veřejnost vytvořila, jsem byla až dojatá. Konečně se pacienti dočkali patřičné pozornosti, která jim pomůže obeznámit lidi s tím, co je to lupénka a že se jí rozhodně nelze nakazit.
V listopadu nás čekalo setkání v rámci evropské zastřešující organizace EUROPSO v Madridu a ani zde nemohli Igráčci a puntíky chybět.
To, že se o Puntíkovém dni a Igráčcích mluvilo i na belgickém velvyslanectví v Praze, kam jsme byli pozváni na pracovní a společenské setkání, bylo příjemným bonusem, ale závěrečná tečka nás čekala teprve v prosinci na výroční schůzi s pacienty a tradiční Mikulášské nadílce. Obzvlášť po narození syna Mikuláše se této skutečnosti využívá při psaní pozvánek na akci. No, nechali byste si ujít setkání, na které přijde nadělovat „opravdový Mikuláš“? Jenže letos nadělovali i sami pacienti, kteří se stejně jako loni rozhodli udělat radost dvakrát a přispět koupí Igráčků na pobyt dětí u moře. A těm, kteří musí trávit advent v nemocnici, ho alespoň maličko zpestřit koupenými Igráčky, které co nevidět předám na dětské oddělení nemocnice v Jihlavě. Pokud byste chtěli i vy s koncem roku učinit nějaký dobrý skutek, můžete si ulovit svého Igráčka na e-shopu Revenia.
Americký poslanec W. C. Jones kdysi pravil, že „Radost z rozjasnění života druhých se pro nás stává kouzlem svátků“, s čímž naprosto souhlasím a nezbývá mi než vám popřát klidné svátky, bohaté na setkání s rodinou a přáteli, zážitky s blízkými a do nového roku kromě radosti z drobností především hodně zdraví, protože to je to nejcennější, co máme.
