Slýchám tu otázku často. Narážím na ni na vlnách webů, diskusí, sociálních sítí, televize, rozhlasu. Nezřídka tu otázku schytají malé děti. Ale také dospělí zodpovědní politici nebo státníci. Stále se apeluje na „zdravý rozum“, ale někdy stačí jen „zdravý selský rozum“. Jako blázen může být označován každý, kdo se znelíbí svým vyjadřováním, chováním, vystupováním, svými názory… Proč? Protože normální je chovat se zkrátka normálně, „v souladu“ s představami ostatních lidí. Chcete se vymykat normální představě? Můžete si být jistí, že budete za blázna, který přišel o rozum.
Dokud se nebudete chovat právě tak, jak je v souladu s představami (!) těch druhých, máte zřejmě potíže s porouchaným rozumem: nic nevíš, ničemu nerozumíš, nic jsi nepochopil! Nula seš! Z rozumu jsme si udělali modlu, které se klaníme a lížeme paty. Přitom klíčem ke spokojenému životu není všemu rozumět, všechno znát a umět si všechno vypočítat. Radost ze života spočívá v harmonii. V okamžiku, kdy máme pocit, že do sebe všechno zapadá a neslyšíme falešný tón. Rozum je pouze instrument. Zatímco život v harmonii je umění.
Zažil jsem pocit intenzivní harmonie, měl jsem chvíle silného prožitku, že do sebe všechno zapadá. Paradoxně však právě krátce předtím, než jsem byl odvážen sanitkou do nemocnice pro ošetřování mozkových poruch – jak se říká, do blázince. Moje představy totiž nebyly v souladu s představami zbytku světa. Proto jsem musel být opraven a prášky se opravuji dodnes, do konce života. Vše se zdá být v pořádku. Až na jeden malý názor, který v sobě nosím. Nebo spíše prosbičku.
Kdybych mohl, vyprosil bych si, aby kdejací politici nebo dokonce masoví zločinci nebyli nazýváni blázny. Blázen je totiž člověk, který musí projít nejprve těžkou zkouškou, kdy poklesne na úplné dno moci a stane se zcela bezvýznamnou a bezmocnou personou. Blázen se musí stát úplnou společenskou nulou. Kdo nesloží takovou zkoušku, nemá zkrátka na to, aby patřil do klubu bláznů. Samotný pojem „blázen“ nezmizí a nemá smysl to zamlčovat. Člověk to slovo potřebuje k vyjádření různých nepochopitelných bizarností. Jsem ale pro to, aby se tím pojmem neoznačoval kdekdo, kdo na to zkrátka nemá nárok.
– Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.
Niccolo Paganini
– Jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu.
Winston Churchill
Foto: Pixabay
