Vnitřní síla je na každém z nás! Tak si ji nadělme #nechbroukažít

Vnitřní síla je na každém z nás. O tom jsem přesvědčená. Záměrně nepíšu, že je v každém z nás. V mnoha případech se tam prostě nejdříve musí dopravit, vyšťárat z hlubin. Zasadit a nechat vzklíčit. Následně svědomitě opečovávat. Okolí může se správnými podmínkami pomoci, ale kde není houževnaté podhoubí, tam stejně nic nevyroste.

Přiznávám bez mučení, že jsem čím dál víc alergická na přehnané stížnosti. Brblání, že něco nejde. Že je někdo ten největší chudák. Nepřejí mu ostatní, prostředí, geny ani osud. Proboha! Jistě, že ve většině případů nepřejí, to si nic nemusíme nalhávat. Sudičky u některých kolébek bývají pořádně jízlivé tetky. A těmi jízda teprve začíná.

Jenže tak to chodí, co se civilizace civilizací vyklubala. Nemá smysl si trampoty dělat ještě těžší a smutnější. Vyplakat se, zaškaredit se a zalézt pod deku i s hlavou na několik dní patří k rituálu přežití, řekla bych i k srovnávacímu souboji; dalšímu kolu a následnému posílení. Ale zalézt do nory a trčet tam do skonání? Případně z ní vystrčit nos, ale pak už se jen litovat, kopat kolem sebe a uhnívat? Tohle neberu.

Přece ta ohromná radost, najdeme-li nové způsoby a cesty, kudy a jak můžeme jít znovu a lépe. Pokračovat. Cítit tu úlevu! Hrdost na sebe a vlastní pevnost! Čerstvý vzduch v plicích a půdu pod nohama, nikoli pod čumákem. Padáme všichni. Jen na té zemi nesmíme zůstat ležet dlouho. Protože – co z toho?

Máme adventní čas. Vánoce se blíží. Nehuhlejme u nevyřízených a nedořešených záležitostí a bolístek. Nad nesplněnými sny a překážkami. Nad tím, co nám letos asi zase Ježíšek nedonese, čeho naopak až nad hlavu. Prostě žijme! Jak jen to jde. A podmínky si zlepšujme a zkrášlujme. I kdyby pro začátek „jen“ dobrým šálkem horké a voňavé kávy, čokolády, čaje. Je to málo? Není. To další také přijde. Budeme-li chtít. 

Není totiž důležité jen to, co máme, nebo nemáme. Důležité bývá převážně to, co cítíme. Přeji nám všem poklidný advent a srdce plné laskavosti, síly a odhodlání.

─ Pevnost, vytrvalost a houževnatost navzdory všem překážkám, odrazování a nemožnostem, to je to, co ve všem odlišuje silnou duši od slabé. ─

Thomas Carlyle

─ Když si člověk uchová k životu kladný vztah, může být šťastný i v těch nejnepříznivějších podmínkách. ─

Dalajlama

Foto: Pixabay

Picture of Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ