Zima není moje oblíbené roční období. Málo slunce a bující přírody má na mě sedativní účinek. Stejně jako moje medikace. Nejradši bych jako medvěd zalezla a spala zimním spánkem. 

Problém jsou následné výčitky z mé nečinnosti. Je těžké přijmout, že nejsem na sto procent produktivní. Uklidňuji se pohledem na přírodu, která taky nepracuje, odpočívá. Třeba je to opravdu o tom přijetí, že zima je časem být sám se sebou, bez větší akce. Stejně tak chci přijmout, že mám větší potřebu spánku kvůli své nemoci. Jenže to se v naší výkonem posedlé společnosti těžko vysvětluje. Navenek i sobě.

Možná, že tolik spěchám do akce taky proto, že zastavení znamená, že začnu přemýšlet a přehodnocovat. To je těžké. Je to ta vnitřní práce, která není vidět a nemohu ji prokázat. 

A tak si kupuji tulipány, abych měla pocit, že jaro už je za rohem. A s ním i příval energie. S nadějí se dívám na lehčí kousky v šatníku a oprašuji je, jako bych s nimi měla zítra vyrazit ven. Sním o tom, jak budu nosit ten lehčí kabát. A co teprve až budu moct obout polobotky! Kdybych věděla, že zabere indiánský tanec, zatančím ho.

Zároveň vím, že mám tendenci vyhlížet to lepší, které teprve přijde. Zítra, za měsíc, za rok. No jo, ale jak být spokojená i teď? Jak si tu zimu trochu užít?

Zkouším chodit venčit svou fenku do dosud neznámých lesoparků. Tuhle jsme byly na vyhlídce u Čínského pavilonu. Když se chce, lze se v Praze dostat i do exotiky. Je to tak osvěžující zkusit něco nového! Proč to nedělám častěji? Může za to nedostatek energie kvůli nemoci, nebo je na vině spíš moje pohodlnost? Někdy je oříšek najít tu hranici. 

A důvody, proč je zima fajn? Jsem zahalená ve svetrech a šálách, takže není vidět, kde jsem se zakulatila. Bývám často s kamarády v kavárnách a piji hodně kapučín a zelených čajů. Ve tmě se dobře schovám před ukecanými pejskaři a módní policií. Slavím Vánoce. Tím, že bez výčitek koukám celý den na pohádky. A utrácím v povánočním výprodeji. Následuje Valentýn a apríl. Možná vezmu letos zavděk i těmito „svátky“, abych zkusila něco nového.

Zima je náročné období, ale nedám se. A tak doplňuji vitamín D rozpuštěný ve vodě a připíjím na zdraví. Na to duševní.

Foto: Pixabay

Picture of Jana Plzáková

Jana Plzáková

Jana přibližuje svět lidské psychiky tak, aby mu rozuměl každý, kdo se v něm někdy cítil ztracený. Psychologické vzdělání jí dává nadhled, vlastní zkušenost s duševní nemocí zase porozumění. Píše hlavně proto, aby ukazovala, že o duševním zdraví se dá mluvit otevřeně a s pochopením. V rubrice #terapienekouše střídá reportáže, rozhovory, eseje i povídky. A když chcete nahlédnout přímo do jejího prožívání, nalistujte #psychokoutek – autorské fejetony plné úvah, autentických příběhů a jemného humoru. Píše o tom, jaké je žít s velkými i malými úzkostmi – a cestou (ne)nachází tolik vytouženou duševní rovnováhu.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ