Budu se muset zeptat nějakého architekta, stavitele nebo inženýra. Potřebuju nutně vědět, proč se zábradlí dělají kratší než schody. To jako došly síly, materiál, proud? Nebo je menší kousek větší designová pecka? Případně se zábradlí bere jako zbytečnej luxus?
V době, kdy si můžu na tiskárně vytisknout třeba další nohu a celej plac před radnicí se klíďo zvládne připojit na internet a do virtuální reality, je úplně obyčejné zábradlí kupodivu pořád nemoderní a mimo záběr.
Jenže když začíná dva schody nad a končí tři schody před, jako by tam ani nebylo. Zároveň by mělo být ve správném sklonu a tak, aby se za něj dalo chytit celou dlaní a pořádně zatížit. Říká teorie a zkušenosti lidí, co zábradlí potřebujou používat, ovšem praxe tomu většinou neodpovídá.
Měla bych se ptát a pídit, ale administrativci všeho druhu buď nerozumějí otázce, nebo se zaklínají vozíčkáři a maximálními povolenými rozměry, takže k zábradlím ještě nedolezli. Což je mimochodem další bizár – pokud někde slavnostně udělají nájezd nebo plošinu, bez zábradlí si na ní perplexáci neškrtnou.
Zkoušela jsem si z toho dělat srandu a poňoukat okolí k větší všímavosti a integraci, ale při rozhovorech končíme u toho, že mi přece vždycky někdo pomůže a zachrání mě. Navíc já jsem pořád laňka a jako správnej sportovec to vyhopkám, že jo.
Vyhopkám a říct si už dávno umím, ale chtěla bych to řešit jinak.
Všimněte si, že způsob, jakým se zachází s přístupností veřejných prostor a budov, nutí lidi s pohybovým handicapem buď zůstávat doma, míň se bavit i pracovat, nebo shánět asistenty a pomoc, která pak logicky chybí jinde. Což není důstojné ani levnější, ale dělalo se to tak vždycky a motivace ke změně je mizivá. Takže aby to nebylo k pláči, veřejně se k tomu postavíme tak, že přesun je otázkou tréninku a fyzičky. A když na to nemáš, tak nezacláněj.
To ale vůbec není fér.
Neznám jinou diagnózu, kterou by stereotyp v hlavách ostatních podobně prudil. Že by jako zrakáči měli víc koukat, neslyšící víc poslouchat, lidi s depresí se víc usmívat a čárymáryfuk, je po problému. Perplexáky ale věčně někdo honí do toho chodit víc, rychlejc a líp, s podtextem, že překážky si svým stylem chůze vlastně způsobujou sami! Auvajs. Kvůli nim schody nikdo ze světa mazat nebude, natož přidávat zábradlí. Koneckonců támhleten stoletej stařík a kráska s jednou nohou je dali s prstem v nose, tak proč ne ty?
Nádech, výdech. Protože se nemám čeho chytit.
Foto: Pixabay
