Jauvajs!
Žuchla jsem a dala si dardu do kolen. Zase. A neměla jsem k pádu žádnej důvod. Zase.
Prostě už jsem nedokázala stát.
Čekám, až mě přejde bolest, nohy začnou mluvit s hlavou a já se budu moct postavit. Jako naschvál si vybavím motivační hesla a koučovací snahu být vědomě tady a teď. Přitom bych dala kdovíco, abych teď byla spíš támhle, třeba v obýváku na koberci. A klidně víc nevědomě, protože cítit ten vnitřní chaos, vydržet ho a neumět si pomoct je fakt mazec.
Takže klečím na dlažbě a nedokážu se ani hnout. Nezvládnu se otočit, zvednout ani popolézt. Mám nohy, ruce, všechno cajk, ale to ostatní je momentálně nad moje síly. Jako by se mi v těle všechno rozpojilo a rozkutálelo a já musím čekat, než se to zase pěkně skutálí a složí. Samo, beze mě, protože čím víc se budu snažit, tím to bude horší.
Nepřeháním.
Snaha je v životě s obrnou dost často k ničemu. Nese s sebou totiž větší soustředění a napětí, a to žádnej spastik nepotřebuje. Já bych se naopak tolik chtěla uvolnit a slyšet aspoň jednou, že i na zemi je se mnou všechno v pořádku! Že nemusím spěchat na nohy jenom proto, abych byla v pozoru spolu s ostatními a naplacato nepůsobila tak zranitelně a hlavně vykuleně.
Ale copak víte, jak byste vypadali, kdybyste takhle padali? Co kdyby nestačilo střídat levou pravou a cajk, protože s tím překážky překročíte, shody seběhnete, do dveří trefíte, do busu naskočíte a karuselem proplujete?
Jasně, autobus ani karusel v koupelně zatím nemám, ale i tak padám až dost. A je mi to líto. Nejsem totiž zrovna adrenalinová bytost, která si hrdě počítá jizvy a odřeniny. Nechci svoje tělo takhle otloukat a kromě kloubů a kůže si ničit i šaty a boty. Něco ve mně vždycky hrkne a vybudí mě na maximum. Stydím se a zároveň to chci nějak elegantně vyřešit. Jakože Arabela, prsten, devět životů, kofein a podobná kouzla.
Někdy by mi pomohlo se ničím nevymykat, a když už, tak na té podlaze a zemi nebýt tak sama.
Chtít po vás, abyste si ke mně na chvilku sedli nebo lehli je samozřejmě trochu úlet.
Ale vlastně ne větší než chtít po sobě, abych si k vám zase stoupla.
Foto: Pixabay
