„Dostalas kafe, doplňuju i tekutiny, když bude třeba, povzbudím tě dalším kofeinem nebo sladkostí. Už ale něco vymysli,“ snažím se přesvědčit svou hlavu, když usedám k počítači a chci, aby zabrala a přihrála mi nějaký nápad na sloupek a také mě udržela v bdělosti při opravách studentských písemek i dalších úkolech, co mám napsané v kalendáři.
„Nejde to, káva nebyla nic moc a už mám taky roky. Musíš mi dát čas a zkus také vymyslet něco sám. A neťukej to jen do počítače, vem si tužku a napiš si to do bloku. A dopřej mi také procházku, hlavně mě vypni a nestresuj dalšími starostmi, jako že ti zase ukapává voda z kotle, že je třeba posekat trávník a spravit okapy. A pokud po mně chceš výkon, neber pořád do ruky ten mobil a nezatěžuj mě každou hovadinou, co tam píšou,“ odpovídá mi káravě moje vlastní bedna na myšlení. Aby mě však nedostala do bezvýchodné situace, potichu utrousí, že když mi to nepůjde, ve štychu mě nenechá.
Vstávám od stolu, dívám se z okna a sluníčko pálí ostře, jako by se omlouvalo za předchozí propršené a sychravé dny. Loknu si minerálky, uléhám na postel a snažím se relaxovat. Myšlenky se mi bezcílně prohánějí hlavou jedna za druhou. Některé zmizí hned, jiné mě upozorní, že ten minulý, vlastně i ten předminulý týden až tak marné zase nebyly.
„Odkud máš tu minerální vodu, cos teď pil?“ ozve se zničehonic moje hlava. Hned se mi vybaví nedávný společný výlet se synem, kdy jsme se zastavili i v Korytnici, dříve malebné lázeňské osadě, co leží pod Nízkými Tatrami. Teď jsou lázeňské budovy v žalostném stavu, v osadě je i několik bytovek a rodinných domků. A také v současnosti už jen tři prameny s léčivou vodou: Žofia, Josef a Antonín. Léčivou vodu jsme tu někdy koncem dubna nabírali pozdě večer, už se stmívalo. Nikde nikdo, jen ticho a v dáli bylo slyšet zvuk vody vytékající z pramenů. Když jsme nesli poslední petky s léčivou minerální vodou k autu, ucítil jsem kouř z doutníku. Muže, který si v druhém patře rodinného domu bafal v klidu na balkonu, jsem viděl jen matně. Pozdravil jsem, on na mě přátelsky mávnul.
„V té Korytnici by se mi odpočívalo… Vůbec, celý ten výlet byl výborný. Provětrala jsem se, odpočinula si. Tys chodil, tak ses staral spíše o nohy, po mně si nic nechtěl,“ ozvala se zničehonic moje hlava a už smířlivým tónem dodala: „Musíme pro tu léčivou vodu nebo jen tak na další výlet brzy vyrazit, abychom se zase dostali do formy.“
P.S. Podle informační tabule se minerální voda z korytnických pramenů využívá při chorobách žaludku, dvanácterníku, žlučníku, jater a slinivky břišní, střevních onemocněních i poruchách látkové výměny.
Foto: autor, Pixabay
