Inspirante

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přezkáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.
Stetoskop

Za pacienty nic dělat nemůžu, rozhodnout se musí sami

Na rozhovor o cukrovce a obezitě se chystám důsledně. Opráším lekce biologie, spisovné koncovky, doliju kafe, schovám sušenky a nabiju telefon. Tentokrát bez legrace, na drátě se mnou bude pan profesor Martin Haluzík, přední český odborník v diabetologii a obezitologii. Jenže po prvních minutách zjišťuju, jak se pletu. Erudice sedí, ale latina, poučky nebo nuda fakt nehrozí. A ani to sladké jsem schovávat nemusela. Pane profesore, opravdu existují pacienti, kteří přiberou pohledem

Více »

Diář #perplexveměstě

Vybírám si diář na příští rok. Jenže to není jen tak… Když vyřadím všechny, co jsou větší než A4 a tlustší než Ottův slovník naučnej, zbude ještě pořád hafo nedefinovatelných a neskladných tvarů, kterými mám zřejmě demonstrovat svůj nekonvenční přístup k životu. Klidně budu originální, ale potřebuju, aby se mi diář vešel do kapsy nebo do batohu. Nehodlám mu shánět jeho vlastní šatník, nábytek nebo extra jízdenku. Do diáře

Více »

Mžik #perplexveměstě

Jsou texty, co se píšou samy, a pak ty druhý.  Ehm, tak tohle je ten druhý. Máme prosinec, ani ne za dva týdny jsou tu Vánoce, tak by se nabízelo napsat něco… no, něco! Jako že láska, zklidnění, hloubka a podstata existence, ukončení starého, vykročení do nového. Tak to nemůžu sloužit. Chtěla bych. Jenže s ukončováním mám léta problém, a co teprv s kráčením někam. Ne kvůli závislosti, ale protože

Více »

Chemie názoru aneb o včeličkách a jiném bzučení v době covidu

Poslední dobou nestačím zírat. Oči mě přecházejí nejen z vánočních světýlek a uřvaných reklam, ale i z reportáží plných divně nasupených a zaťatých stoupenců snad všeho, od svobody, přes respirátory a erzetu, k neočkování a zpátky. Sama přitom považuju za luxus, když na něco názor mít nemusím. Ne proto, že bych byla blbá, ale protože to za mě už vymysleli jiní a já jim jednoduše věřím. Ráno vstanu, skočím na záchod, vyčistím si zuby,

Více »

Logika testování #perplexveměstě

Snažím se zachovat si veselou mysl a aspoň půl zdraví, ideálně celý.  Některým nařízením a omezením nerozumím, nechápu je, ale v zásadě neprotestuju, protože si nejsem jistá, jestli bych to uměla líp. Respektive jsem si jistá, že ne. Nevím přesně, jak to dělat dobře a správně, jestli vůbec v čase nouze nějaké jedno správně je. Ale řekne mi někdo (adresováno hlavounům), jak se mám chovat zodpovědně a průběžně se testovat, když

Více »

Pestrost StarDance #perplexveměstě

Jsou texty, ke kterým se odhodlávám dlouho. A to je dobře, aspoň může přijít překvapení. Mám ráda StarDance. Pár řad jsem viděla od začátku do konce, některé mě laply až v polovině, jiné úplně minuly.  Baví mě ten nápad, atmosféra, krásný šaty, hudba, humor, pouto a vývoj. Hlavně ten vývoj. Jako divák ani nepotřebuju, aby někdo tančil vysloveně hezky, ladně nebo dobře, všímám si spíš toho, jak to

Více »

Pořád se mám na co a z čeho těšit

Zděnka Urbanová na vernisáži výstavy autorů s roztroušenou sklerózou Cesta za duhou kvůli nemoci být nemohla, přesto tam byla aspoň teoreticky coby autorka průvodního obrázku letošního ročníku. A protože své dílo poslala také do soutěže portálu Aktivní život, los jí přál a vyhrála pět tisícikorunových poukázek zážitkové firmy Allegria. Co zažívá, co ji baví a kde jinde v životě jí ještě přálo štěstí? Prý je kvůli koronaviru pořád ještě slabá

Více »

Mít i s diagnózou dítě není nic sobeckého

Mariana Ryšavá je maminka čtyřletého Danečka, ilustrátorka, učitelka kresby a počítačové grafiky. Ráda fotí, ale kdybyste měli z pohledu na fotku uhádnout, čím vším si ještě prošla nebo prochází, nepovede se vám to. Myasthenia gravis, tedy nadměrná svalová unavitelnost, u ní není na první pohled znát. Naštěstí, jak sama dodává, a hned doplňuje proč. Pořád se tu drží předsudky, že člověk s nějakou diagnózou je rovnou druhými lidmi brán jako

Více »

Zvyk, nebo cukrblik? #perplexveměstě

Mám to prej dobrý, protože na diagnózu odmalička jsem už přece zvyklá. Chápu, že se handicap od narození může lidem po úrazu nebo po nemoci s vážnými následky jevit jako menší rána, dokonce jsem si to sama kdysi myslela. Ale nic není dál od pravdy. Kdybych mohla změnit jedinou věc, vymazala bych ze světa porovnávání. Když je na tom někdo špatně, neznamená to, že je na tom někdo

Více »

Součástka #perplexveměstě

Poslední dobou si v životě připadám jako součástka. Když mě někdo potřebuje, vytáhne mě, přeleští a použije. A já neprotestuju, protože pomoc a vytváření harmonie miluju a jsem v tom dobrá. Tak dobrá, až jsem téměř neviditelná. Hele, jako dieta dobrý, ale k životu to není. Velká část hovorů začíná něčím jako mám problém, tak jsem si na tebe vzpomněl nebo potřebuju někoho, kdo to zvládne, a ty tyhle věci umíš. Trvalo mi

Více »

INSPIRANTE doporučuje