Byl jednou jeden předvolební mítink v Telči, pár politiků a policajtů, jedno parkoviště, dvě místa pro invalidy a dva novináři.

Parkoviště si legálně vyhradili aktéři mítinku, čímž na čas nebylo přístupné veřejnosti, i když tam fyzicky chyběly zábrany.

Politici na prázdném parkovišti zaparkovali na místech pro invalidy. 

Čapla je při tom o akci neinformovaná policie, a tak na její výzvu přeparkovali. Jenom pro forma, protože jestli nějaký lidi s patřičným handicapem ve svých řadách mají, tak zrovna na téhle akci, a tudíž ani na parkovišti, nebyli.

Game over. Teoreticky.

Ale prakticky? 

Byl jednou jeden server, ten se toho chytil a sice informačně celkem nabitej, nicméně hlavním sdělením totálně bulvární článek tohle úterý uveřejnil. I s fotkama, ať mají politici z ostudy kabát. 

Jako jo, tváří se to jako střežení morálky a apel na to, že toto se nedělá, fuj, zaparkuj přece kus vedle. Jenže ve skutečnosti se jen víří voda před volbama, nakonec i blbá reklama se počítá. Navíc já se necítím nijak utiskovaná tím, kde si Alenka parkuje, když se na plac stejně žádnej vozejčkář z davu dostat nemůže. V tu chvíli je pro mě vyhrazený místo jen obrázek na zemi, nic víc.

Špatnou reklamu tím pádem text dělá hlavně lidem s handicapem. O jejich práva se novináři rádoby bijou na místech, kde je to úplně mimo, jenom proto, že to poutá pozornost, nese lajky, sdílení a možná veřejný pohoršení. Což je i s ohledem na to, že se vlastně nic nestalo, naprosto směšný a mnohem víc nemorální než ono parkování.

Víc než třicet let od revoluce bych čekala, že právě proto, že lidi s handicapem jsou bráni jako řekněme slabší nebo chcete-li potřební, tak se do nich nikdo nebude ani strefovat, ale ani je zneužívat k píárku. Navíc když se pak pod článkem diskutuje o tom, že ve vládě jsou přece prokazatelně „všichni invalidi“ nebo „duševní mrzáci“, mám chuť rozmlátit si dobrovolně hlavu o monitor, abych toho nemusela být svědkem.

Vypnu to a ze zřejmých důvodů ani nebudu dávat odkaz, jenže vědomí, že jsme pořád minimálně jazykově jakýmsi synonymem slaboduchých jedinců, mě sžírá dál. Ono to vypadá humorně, ale není. Není vtipný nazývat invalidou někoho, kdo invalidní není, ne v takhle hloupým kontextu. Není etický vyvolávat diskusi nad problémem vycucaným z prstu a zneužít k tomu ty, kteří se od toho ani nemůžou pořádně distancovat. 

A ještě dojet na to, že někdo nemá zábrany.

Foto: Pixabay

Picture of Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ