Vyrazila jsem na výstavu. Spíš jsem se doplazila, protože tropické teploty mi v těle všechno neúměrně zpomalují, pohyb, myšlení i skládání souvislostí. A zjevně nejsem sama. 

Před vstupem nervózně přešlapuju, což dělám s průvodcem vždycky. Umím to teda i bez něj, ale s ním to vypadá líp. Hned je jasný, že ho potřebuju, aby mě nosil na rukou, například, nebo rychlejc našel záchod.

Tentokrát se mě ale můj bodyguard nečekaně zeptal:

„Mám si sundat tričko?“

Já v horku vtipy nechápu. „A to děláš na výstavách běžně, že chodíš do půl těla?“

„Vůbec, ale aby tady paní věděla, co a jak.“

Fakt se nechytám. „Která paní?“

„Paní za pultem, paní pokladní.“

Přepočítávám. 

A protože on se pořád kření, a přitom jí zvesela kouká nad hlavu, udělám to taky.

Už to vidím.

Je tam napsáno, že za kilčo jde ZTP + doprovod/holders of the disabled licence + escort.

No nene! 

„Triko si nech, jen se tvař trochu…“

„… nadrženě?“ nadhodí on.

„Společensky. Chápeš, se slzou v oku. Rozněžněle. Jako bych byla ta nejkrásnější, kterou jsi kdy viděl.“

„Jsem si brejle zapomněl doma, to nedám!“

„Neblbni, já teď jinýho gigola ani šlapku neseženu!“

Překládat zettépko do angličtiny je vošajstlich, protože tuhle průkazku znají akorát na Slovensku a občas ji uznávají kolem hranic s Německem, jinde v cizině ale nepochodíte. Nemá na sobě totiž nic, co by se dalo nějak spojit s handicapem, krom fotky, na které člověk, jako na každém úředním dokladu, vypadá chtě nechtě jako kripl. Tím pádem se asi není co divit, že z toho překladem místo průkazky člověka s postižením udělali rovnou postižený doklad. 

Ale ještě lepší je, že vzdor politické hyperkorektnosti se tu hned u vchodu postižení zbavilo typického lehce provinilého nánosu sociálna a bezostyšně zamířilo do úplně jiných, mnohem oblíbenějších sfér. Průvodcem člověka s průkazkou opravdu může být téměř kdokoliv, klidně i placený společník či společnice do postele nebo tam někam, ovšem vyžadovat to na úkor jiných profesí a dovedností je vodvaz, i když nechtěnej. Google totiž vybalí escort coby doprovod na první dobrou, ovšem ze stejného ranku je pro něj i kavalír. Čili krásné kulturní léto všem, obzvláště pak s escortem! 😊

Foto: Pixabay

Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!