V minulém sloupku jsme mluvili o tom, jak těžké je přijmout handicap jako takový. Bez roztleskávání, trumfování nebo dávání postižení do divných souvislostí, které dělají z člověka s diagnózou plyšáka, rozesmáté tele, nebo bojovníka. V podtextu toho všeho jako by bylo: „Promiňte, že jsem mezi vámi, ale nebojte, já jsem úžasnej, schopnej a naprosto samostatnej, vlastně o mně vůbec nebudete vědět“. Tomu věří on i vy, ovšem hned poté se ztratí na trase

Vycházím z baráku a míjí mě holčička s maminkou. Hlasitě se dožaduje vysvětlení, proč ta paní chodí takhle a opakovaně se otáčí. Maminka se ji snaží umravnit a odvléct pryč. Nasadím turborychlost, doženu je a povídám: „Chodím takhle, protože jsem se tak narodila. Neumím to jinak.“ Holčička zamrká. „Bolí tě to?“ „No, někdy jo.“ Vtom do toho vstoupí maminka a nacpe do konverzace várku slunečního svitu: „Neboj, paní se může nechat odoperovat

Já vím, slíbila jsem, že budu aktivistická jenom jednou. A hubatá taky nemusím bejt dvakrát. Ale to se nedá, protože honba za vlastním košíkem a patřičnými metry krychlovými mi zvedla mandle.  Postávat před obchodem nebo v něm a číhat na to, jestli už jako můžu vejít, není nic příjemnýho. Nemám šanci vysvětlit světu, že vystavovat se popocházení a strkání je podobnej nesmysl, jako byste mě nutili pobíhat nahoru a dolu po schodech

Přišla mi obálka. Od státu. Jsem totiž ten správnej invalidní důchodce, tudíž jsem si vysloužila roušky a respirátor. Děkuju, nechci. Adresa Jateční je vcelku stylová, připadám si totiž jako kráva. Tahle zásilka nemá žádnou logiku. Nepodporuje ani postižené, ani českou firmu nebo výrobce, nepřišla v čase nedostatku, nenabízí žádné dobře využitelné řešení nebo nápad. Nepředstavuje ani minimální povědomí o ochraně proti covidu. (Pardon, ale o papíru na obličeji si

Divný slovo, že jo? Do divný doby. K něčemu se vám přiznám, spoustě těch nářků z aktuálních nařízení jednoduše nerozumím. Ale možná srovnávám nesrovnatelné – koronavirová omezení a limity dané handicapem. Ať tak či tak, situace kolem korony má tu výhodu, že v ní jede celej svět. Rodí se iniciativy, podpůrné linky, bodří psychologové, spolky, televizní programy, vláda kombinuje subvence, časem bude očkování. Dotýká se to každého a utéct tomu nejde,

Scvrklo se mi oko. Do háje. Zírám do zrcadla a přemejšlím, jak si pomoct. Nakonec se odploužím do postele, otevřu okno, zahrabu se pod peřinu a oči pro změnu zavřu. Hlava mě bolí, mám ucpanou jednu nosní dírku a z oka mi pomalu stejkají slzy. Nádech, výdech. Hlavně nepanikařit. Teplotu nemám, dejchat můžu. Cajk. Zprávy radši vypnu. Moje tělo totiž všechno bere doslova, z aktuální politický situace bych tak klidně

„Nejsem typická ženská,“ praví v rozhovoru celebritka a dme se přitom pýchou. Tím chce zřejmě říct, že leze na stromy, uléhá pod podvozky, rtěnkama odpaluje bouchací kuličky, je divoká, nespoutaná, soudržná a ani trochu hysterická. Drby ji nezajímají, diety taky ne, protože nejvíc ze všeho miluje rohlík s marmeládou obalený v nutelle a zapíchnutý v bůčku. Sex se podle ní přeceňuje, i když místo fitka ujde. Muži jsou její nejlepší kamarádi a dá se