Já zimu miluju, na mrazivé procházky ve sněhu nedám dopustit. Cokoli s vločkami mě dojímá, obzvlášť zmrzlinový pohár s vločkami čokolády. Radost mi kazí jen to, že jsem celou jednu roční dobu ve skluzu.
V křeči vbíhám do nákupáku a snažím se držet dekorum. Marně. Působím jako naspeedovaná péřová koule. Číhám, protože potřebuju záchod a větrák. V dosahu není ani jedno.
Nastupuju do autobusu. Řidič se ke mně nakloní a důvěrně mi sdělí, že ráno vezl moji sestru. Moment, tady něco nehraje. „Má úsměv skoro jako vy. A berle,“ dodá spiklenecky. Aha, už jsem doma. A zase nemám slov.
Nechápu, že lidi s dětskou mozkovou obrnou nejsou hvězdami Hollywoodu. Vystřihnu nádhernej kaskadérskej kousek, stačí si jít do kuchyně pro čaj a překračovat spadlou lžičku. Pro jasnýho Oscara mi dejte roli v hororu. Fakt. Děsím se božsky. A všude.
Karlovarská porcelánka Thun se pyšní jediným návštěvnickým centrem s porcelánovou školičkou ve střední Evropě. Zájemcům o historii a výrobu nabízí i celou řadu atrakcí, například jedinečnou porcelánovou zastávku nebo obří konvici se šálkem coby symboly na turistické známce a nálepce. Právě z Thunu jsou čistě bílé šálky na espresso s vypáleným logem kolekce Lighthouse, které pro Revenium navrhlo duo Boa Design.
Arnoldino je hodný zelinář, který se nebojí být mužem. Žije v garsonce, kterou vyhrál v tarotových kartách. Myje si nohy, luxuje, pere, větrá a umí zdravit. Denně posiluje se síťovkou kedluben. Vlasy si oplachuje odvarem z lilku, tělo maže olejem z motorovky. Po večerech hledí na rajčata a neví, jestli je tu správně. Něco mu chybí. Kredit! Odváží se k velkému životnímu kroku. Uzavře smlouvu s operátorem. Už brzy.
Díky dětské mozkové obrně umím jednu věc fakt božsky. Rozbít si málem hubu bez cizího zavinění. Zas jsem ho potkala a všechny svý síly vyplácala na trojboj narovnat, vyprsit, zatáhnout břicho. Prošlo by to, akorát jsem zapomněla, co dělá spodek. Můj, ne jeho. Takže jsem dost vysoko nezvedla špičku. Škobrtla jsem, ztratila poslední zbytky rovnováhy a rozplácla se mu k nohám. Snila jsem o tom, ne, že ne. Jen ne na
Parádně dostupná bezbariérová kavárna v centru Prahy. S vlastní kuchyní i výborným pečivem a hlavně nezaměnitelnou atmosférou. To je Kavárna Mezi Řádky, vlajková loď neziskovky Etincelle, kde usilují o lepší pracovní uplatnění lidí s mentálním postižením.
Inspirujte se dalším hezkým zážitkem. Tentokrát o tom, kolik nenápadných podob má pomoc a komu je vlastně určená. 🙂
Dnes možná nevesele, ale já musím. O invalidním důchodu totiž kolujou hotový báje, co lidem s diagnózou zvedaj mandle, sráží sebevědomí a hlavně komplikujou život.
