Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Inspirujte se dalším hezkým zážitkem. Tentokrát o tom, kolik nenápadných podob má pomoc a komu je vlastně určená. 🙂

Cestou z práce jsem většinou za mimoně. Orientuju se hlavně podle tyčí, kolem kterých se v metru obtočím, když si není kam sednout.

Jenže kolem téhle paní bylo nezvykle volno. Výrazná starší tmavovláska u okna poutala pozornost. Seděla, ani se nehnula, ale ruce se jí silně třásly. Klepaly se nahoru a dolů, i když v nich na klíně držela příruční zavazadlo.

Každý, kdo si vedle paní sedl, se po chvilce zvedl a odešel. Proti ní taky nikdo nebyl. Ironici by možná řekli něco o blbý karmě. Bylo těžký snést ten pohled. A domýšlet se. Stalo se paní něco? Nepotřebuje pomoct? Co když zkolabuje? Nebo snad něco bere?

Bála jsem se. O ni i o sebe. Co když budu vlezlá? Co když se pletu? Nechtěla jsem zírat, ale přišlo by mi absurdní, kdyby paní třeba takto kolabovala uprostřed hromady lidí, co si ze slušnosti jdou po svých a radši nic nevidí. Mě nevyjímaje.

Na další stanici jsem tak sebrala odvahu a sedla si naproti.

„Promiňte. Není Vám něco? Nepotřebujete pomoct nebo někoho zavolat?“

Paní zvedla unavený pohled a usmála se trochu křivým úsměvem.

„Jste moc hodná. Jsem v pořádku, mám to takhle. Prostě se mi klepou ruce.“

„Dobře. Tak se nezlobte, to jsem nevěděla.“

Bylo mi trochu trapně. Přece sama lidem říkám, ať se nebojí nabídnout pomoc. No, tak teď vím, jaký to je, když není třeba. Chvilka takového divného vzduchoprázdna. Nelitovala jsem, ale něco to chtělo. Kdybych psala sloupek, šoupla bych tam vtip. Ale takhle naživo?

Paní to asi vytušila. Než s rozloučením vystoupila, podívala se na mě, pohladila si rozklepanou ruku a řekla: „Děkuju Vám. Děkuju, že se zajímáte. Fakt.“

To se povedlo! Děkuju za duchapřítomnost, příště budu v rozpacích zas o trochu míň. A jednou si tu vlastní všímavost konečně ustojím. 🙂

 

Foto: pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!