Určitě to není jen událostmi, které vypukly už koncem února. Obecně se mi zdá, že v těch posledních desetiletích strašně moc bojujeme. Když už ne raketami a děly, tak se v těch velkých klecích mlátí chlapi, a dokonce už i ženské jako o duši. Často bojujeme i s nemocí, nepřízní osudu… A také se stárnutím.
To je sakramentská věc, mluvím z vlastní zkušenosti. Dříve jsem se považoval za člověka, který se jen tak nevzdává, ale stárnutí, respektive jeho příznaky, mě začínají zlobit čím dál více, a tak v důsledku pomalosti, nešikovnosti a nevím čeho všeho musím bojovat i se špatnou náladou.
Abych se konečně dostal k jádru pudla, měl bych už začít s vyprávěním příhody, kdy pojem bojovník byla slabá polívčička pro označení vetchého pána v letech. Jsou takové situace, někdy trvají třeba jen pár sekund a objevíte skutečného bojovníka. Musím přiznat, že mě pak neznámý jedinec dokáže svým příkladem nabít energií i na týden dopředu.
Na tu historku starou zhruba pět roků si vzpomínám dodnes. Křižovatka ulic 28. října, Výstavní a Novinářská patří mezi nejfrekventovanější v Ostravě. Zelené, oranžové a červené na semaforech tu sice drží běžný provoz relativně v klidu, ale v dopravní špičce tomu dříve bývalo jinak. Zelený panáček se rozsvěcel jen na pár sekund a nervózní chodci museli hodně přidat do kroku, aby se na chodník na protější straně přechodu dostali včas. Někdy doslova doskakovali, aby jim rozjíždějící se auta neobrousila paty. Nerudní a spěchající šoféři dokonce neváhali chodce občas popohánět klaksonem, ti agresivnější jim z bezpečí svých aut hrozili různými gesty.
Když jsem už před těmi zmíněnými roky na červenou před křižovatkou zastavil, přiblížil se k přechodu odhadem osmdesátník, který si při pomalé chůzi pomáhal berlemi. Na první zelenou se na přechod nepustil, vypadalo to, že sonduje situaci. V hlavě mu to asi šrotovalo pořádně, protože nervozita na něm byla patrná i z těch několika metrů, které nás dělily. Díky osudu, přesněji řečeno mladé řidičce začátečnici, které auto při rozjezdu chcíplo, jsem prošvihl jednu zelenou, ale dostal jsem šanci sledovat pravého bojovníka. Když totiž chodcům blikla zelená podruhé, pustil se muž o berlích do chůze. Díky rychlému startu začal přechod zdolávat celkem svižně, první metry zvládl. Ale pak se jeho tempo výrazně zpomalilo. A poslední metry už se rval s každým krůčkem. Na druhou stranu došel až několik sekund poté, co zelená vyslala do křižovatky auta. Řidiči stáli, nikdo netroubil, nikdo nehrozil. Senior se doploužil na chodník a oddechoval. Pak se rychle otočil, zvedl jednu z berliček a všem řidičům s úsměvem zamával.
Křižovatka zůstala pár sekund bez provozu. Sledoval jsem šoféry v autech kolem sebe, usmívali se. Bojovný výkon chodce nás všechny nakazil obdivem.
A mě napadlo, že kubánský rybář Santiago, jehož statečný souboj o úlovek se žraloky popsal ve své nesmrtelné novele Stařec a moře Ernest Hemingway, by si s naším ostravským hrdinou o bojovnosti a o tom, že se člověk nemá vzdávat, určitě měl co říct.
Foto: Pixabay