Zajímalo by mě, proč musí město za každou cenu servírovat nějaké požitky, navíc za běhu nebo vestoje.

Takhle už i s košem číhám, kde přistaví pobočku banky, operátora nebo aspoň barbershop. Přece nebudou občani štrádovat mezi vchodovými dveřmi a popelnicí naprázdno, neupravení, servaní, neproduktivní. Právě se zbavili břemene odpadu, tak si můžou ještě v pantoflích nechat udělat obočí a kotlety nebo aspoň začít výhodně investovat!

Zároveň se radní zjevně obávají nouze a hladomoru, protože kam oko dohlédne, tam je buď restaurace, občerstvení nebo aspoň variace na lékárnu, benzínku a večerku. Rozdíly mezi obchody se stírají, burger, kalhotky, leporelo, brikety a sprchovou hlavici si lze poručit hned ve dveřích, což třeba v krámku s obuví vyloženě překvapí. A to si ještě prodavačka vyžádá spropitné i za tkaničky a spanilou jízdu zakončí nabídkou životního pojištění.

Zato ovoce a zeleninu aby jeden v ulicích pohledal, pokud teda nepočítám obří banánoidní plyšáky, melounovou příchuť vodky nebo exotiku ve spreji na záchod. Tuhle jsem sice potkala jahody, ale cedule hlásala, že jde o superpotravinu a cifra za vaničku byla vyšší než za farmáře, který ji znuděně nabízel s cigaretou v puse. 

Takže když chci něco zeleného, musím do kavárny na matchu nebo do bio eko krámku pro zbytek. Jenže jsem si troufla zjišťovat, v čem je himalájská sůl tak boží a bledý chlapec v recyklovaných sandálech se na mě podíval, jako bych mu šlohla poslední nenásilně vyrobené tofu. Pochopila jsem, že nejde o koření, ale o život, provinile zakoupila miniaturní balení a od té doby při vstupu do spíže hlasitě zdravím a děkuji.

Jediná zahrádka, na kterou mám slušnou šanci narazit, je holt ta restaurační. Jenže mně se nechce předstírat, že vegetím u úplně jiného kanálu a místo aut sleduju jachty, jen jsem se potřebovala na chvilku zastavit a opřít se o něco jiného než o lampu, skulpturu nebo betonový květináč. Číšník přibzučel i tak a třemi světovými jazyky mi nabízel drinky, destiláty, vína a domácí limonády. Kdybych chtěla vodu, musel by nejspíš slít tu z misky pro psy.

A málem by to trefil, já se fakt chci hlavně venčit. Jen na to ve městě nejsem to správné zvíře.

Foto: Pexels

Picture of Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přezkáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!