Šourali se chodbou zavěšení jeden do druhého.
Došli k bytu. On odemknul tak na třetí pokus, zatímco ona byla připravená otevřít dokořán, aby mu usnadnila vstup. Cvaklo to a zavanulo, jak se venkovní vzduch promíchal s domáckým. Naučenými pohyby opatrně překročili práh a přenesli tašku s neskrývanou úlevou, že v pořádku došli až sem a zítra snad vyrazí zas.
Dokonce ani nevzbudili tatíčka.
Nevěděli, že jsem si jich všimla. Možná by mě pozvali na bábovku a bílý kafe, aby jim ve společnosti svět vetchnul a křehnul pomaleji. Třeba by se ale zlobili, že mluvím za ně, když přece v soukromí pořád ještě válí charleston a kanastu, byť z křesla a v trochu klidnějším taktu.
Jenže mě fakt zajímá, jestli si někdy budou připadat příliš staří na to, aby takhle cupitali po schodech, přetahovali se s dveřmi, zkrátka vyráželi do dálek a vraceli se do vejšek. Nebo jestli už si tak připadají, a stejně pokračují v tom, na co jsou zvyklí, protože se to tak dělá a říct stejně nemají komu.
Hlavně musí chodit.
Nikde kolem nevídají příhodná sezení nebo dokonce výtah. Ten teda jeden potkali na poliklinice a druhej v lázních, ale přece nejsou nemocní a nemohoucí, chválabohu, že nejsou, tak ho nechávali lidem s ortézami, berlemi a na vozíku. Sami šli pěkně po svých a byli poznat podle zvuku sešlapaných bot i sem tam hlasitějšího dechu.
Že musí hlavně chodit jim dokola opakuje dcera, sestřička i pan doktor.
Tak chodí.
Pořád stejnou trasu s malými obměnami, jen těch přestávek je čím dál víc. Ona ho občas škádlí, že si s ním takhle dává opravdová dostaveníčka. On zas naoko bublá, že si mohla vybrat něco lepšího než imrvére rozkopanou cestu přes kočičí hlavy, koleje, přechody a podchody kolem zastávek až ke Kauflandu.
Jejich pes má podobné neduhy dané věkem. Špatně vidí i slyší, kulhá, pelichá a někdy je tak nenaloženej, až je roztomilej. Říkají mu Tomáš podle Masaryka, a když mají den, udělají to tatíčkovi taky hezčí. Namočí mu piškoty do mlíka, čtou noviny a drbou ho přitom na boku, nebo za ušima.
Hlavně ho berou do tašky, aby nemusel tolik chodit.
Možná proto, že jim to připomíná dcera, sestřička i pan doktor. Vždyť ven jsou schody a pak je to samá díra…
Ale spíš proto, aby mu ušetřili síly. Aspoň jemu…
Foto: Pexels
