Chvála zdvihačům #perplexveměstě

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Když člověk spadne, má to nejhorší za sebou. Rozprskne se, potluče, už to může být jen lepší. Nebo ne?

Časy, kdy vás kolemjdoucí s odporem překročili nebo si špitali cosi o nadměrném požití alkoholu, už jsou pryč. Myslím. Doufám. Teď se seběhnou, debatujou, mají čtvero zdravých končetin, dvojnásobek telefonů a foťáků a nebojej se je použít. 🙂

Obvykle je jeden rozpláclej, jeden zdvihač, jeden dobíhač a pomahač, jeden radil a několik sledovatelů. Zároveň poblíž postává jeden váhal, co v ruce žmoulá láhev s vodou a flastry a neví, zda do řeže vstoupit, a druhej  praktik s číslem záchranky a policajtů na displeji.

V ideální divácké vzdálenosti se vyrojí hlouček komentátorů, co se hlasitě rozčilujou nad tím, že byla jen otázka času, kdy si tu někdo namlátí, a už je to tady. Někdo (jinej) by to měl konečně řešit a vznést to na zastupitelstvu! 🙂 Následuje série závažných historek o štěrku, bolavých kloubech a zádech, i když tady slečna je ještě mladá, že jo.

Nedobrovolné ulehnutí na zem má zároveň několik dalších zákonitostí.

Bez zdvihače nemá dobíhač ke komu dobíhat a radil komu radit. Jde o křehký ekosystém, kde si bez toho hlavního poležíte, neboť ostatní členové hypotetické nápomocné smečky vám se svou neinvazivní povahou rádi dopřejí soukromý dialog s trávníkem. Přece nebudou rušit, co když jen zkoumáte žížaly. 🙂 Kdyby o něco šlo, někdo by přece už dávno něco udělal.

Je-li zdvihačem žena, počet dobíhačů a radilů narůstá exponenciálně.

Je-li zdvihačem hezká žena, smečka začne oprašovat ji a vás zpraží pohledem, že jste ji zamazali od krve.

Je-li zdvihačem chirurg, při zdvihání vám nahodí rameno, nehtem vyndá největší šutry z rány na koleně a vaši bledou mlčenlivost přeruší bodrým „to se vsákne“. Pak sedne na kolo a odjede.

Je-li zdvihačem absolvent aplikovaného time managementu, během stavění vás na nohy si vyřídí dva důležité hovory a krvácení bryskně zastaví vizitkou. Váš úraz si následně zapíše do kalendáře a poděkuje za produktivně strávený čas.

Je-li zdvihačem absolvent jakéhokoliv jiného rozvojového kurzu, sedne si k vám na bobek, zahledí se vám do očí a praví: „Vidím, že jsi upadla a teď tu ležíš. Řekni mi, jak se cítíš a jak ti mohu pomoci.“

Je-li zdvihačem kuchař, snaží se vás rozesmát tím, že to má přece na salámu. Když vás poskládá na lavičku a otře fleky z kolen, svěří se, že k večeři bude lečo.

Je-li zdvihačem váš rodič, zpomalí, otočí se a řekne: „Neválej se a pojď“, případně „Ti říkám pořád, že máš vytáčet tu špičku.“

Je-li zdvihačem vaše drahá polovička, záleží, v jaké fázi vztahu jste. Při namlouvání a počáteční zamilovanosti chcete vy studem umřít, ale on vás něžně drží za ruku a pronese: „Beruško, nech ležení na doma. Už tam budem, dáme si pusu a kafe.“ Při vášnivém období vám během pomoci kouká na zadek a špitne: „Sekne ti to. Nechceš zůstat ležet?“ Během partnerského stereotypu vás táhne za ruku se slovy, že musíte pohnout, protože za chvilku začíná fotbal. A v krizi chcete vy přežít a on umřít. Po rozchodu se zdvihač metamorfuje na radila nebo komentátora.

Dozví-li se o pádu biofarmář, půjde po vás asanovat trávník a zkontrolovat kobylky.

Dozví-li se o pádu vyznavač moci přítomného okamžiku, pogratuluje vám a optá se, jestli se uzemnění necítíte přece jen mnohem lépe.

Dozví-li se o pádu váš fyzio či trenér, na další lekci vytáhne overball a skripta o středu těla a svalech pánevního dna.

Dozví-li se o pádu vaše kamarádka, probere s vámi, kdo kde stál, co měl na sobě, kam kdo šel, jakým tónem na vás kdo hovořil, kdo byl sympaťák, komu co slušelo, a optá se na strupy, boule a modřiny. Večer pro jistotu zavolá znova, solidárně s vámi nadává na patník a ujistí vás, že zřítit se byl dobrej tah, protože tamten si vás konečně všiml. A ano, i od škváry a s jednou botou jste samozřejmě k pomilování.

Dozví-li se o pádu kamarádka matka, je připravena vám donést vlhčené ubrousky, až půjde s drobotinou na procházku a dodělá domácí jogurt, takže pozítří. A uklidní vás, že prckovi se to nedávno stalo taky a úplně se zahojil.

Dozví-li se o pádu váš milenec, chce vědět, kde přesně jste se pochroumali a jestli pondělí platí.

Dozví-li se o pádu zvědavá sousedka, přijde jí podezřelé, že jste tam leželi sami. Něco jí asi uniklo.

Dozví-li se o pádu kolegové z korporace, neudělají nic, protože od čeho je sick day. Kolegové z neziskovky se zamyslí a zvažují rozpracovat nový projekt o molitanu pro tělesně postižené chodce.

Dozví-li se o pádu váš šéf z médií, navrhne vám o tom napsat článek a ujistí vás, že to nespěchá, stačí zítra.

Pokud se o pádu nedozví nikdo, nevíte, jestli je to pro vás dobrý, nebo špatný. Dobrý, že se nic nestalo a vás berou se vším všudy, a špatný, že si vás nevšímaj a nikoho nezajímáte.

Je těžký vybalancovat, jak moc a při čem přesně být radši neviditelná. Vstát má totiž někdy smysl jen proto, že jste u toho.

Díky, že máte koule přijít blíž. A sem tam zůstat.

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v interní komunikaci ČMSS a v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!