Jaro, léto, podzim, zima, s tím Crohnem se v klidu nedá…
Co se s ním nedá? Nebo dá? Všechno a nic. Někdy. Někdy všechno, někdy skoro všechno, někdy skoro nic a někdy nic. A tak to jde pořád dokola.
Když přijde zhoršení, dá se to vždycky hodit na počasí. Kde jinde hledat viníka, že… 🙂
Na jaře se chronická onemocnění zhoršují. Tělo se vzpamatovává po zimě, začínají útočit alergie. Počasí si hraje na aprílovou schovku a v kostech to jen vrže. Asi rozmrzají. No nedivme se, to jednoho může vykolejit.
Jaro se mnohdy ani neohřeje, ale zato my se už pečeme při třicítkách. Takže šok. Paří se i oční víčka, tak by bylo s podivem, kdyby se člověku nezapařilo i něco dalšího. Zase živná půdička pro otoky a záněty. A pěkně se plazit, spolu s jazykem, ve střední čáře! „Léto, léto mýýý…“
Máme tady podzim. „Dámo, to se nedivte, ten podzim, to je pro chroniky mor!“ No je to tak. Z léta a z dovolené pěkně sešup k inverzím, virózám a tělo se pomalu chystá na zimu. To se prý těžce snáší…
Takže už se těšíme na Vánoce a mrazíky ještě nebyly, a i kdyby byly, stejně je to údajně s tím vymrazováním bacilů jen mýtus. Ovšem pro chabruse s nějakou tou celoživotní diagnózou – to je, panečku, rito! Po celoročním maratonu toho už má jeden plné kecky, a pokud tělo na zimu neupadne do hibernačního režimu, mají se orgány zase co otáčet.
Bude asi nejlepší, zavrtat se teď v sychravých dnech do měkoučké deky, dát si něco dobrého horkého k pití a pustit si třeba Vivaldiho Čtvero ročních dob. A radovat se z toho, jak se to v uplynulých měsících vše parádně zvládlo!
Pro další nadcházející „čtverku“ si osobně vezmu za svůj popěvek: jaro, léto, podzim, zima, i s Morbus Crohn je život príma! (Dokud nepřijde rýma, ale to už je zase jiná kapitola.) 🙂
Přeji všem humor, trpělivost a nadsázku a ono to půjde! V každém ročním období.
Foto: Pixabay
