Mé vtipné představy o pondělku: ráno si půjdu zacvičit, práce, vaření a večer nordic walking. Realita se tomu přiblížila, ale jinak to byl ukázkový DEN BLBEC.
V pondělí ráno probuzení do teploty a vyděšení při pohledu na mé gigantické nohy. Nateklé od kolen až po prsty. Naivně jsem se pokoušel dostat do bot, které se mi „řehtaly“ po celou dobu mého urputného snažení. Prostě dvě konve místo nohou a zahrádka na zalití nikde.
Fajn, nevadí. Po snídani jsem se vrhl rovnou na práci. Tam naštěstí žádný výraznější problém, jen jedno drobné paranormálno. Zabojoval jsem s únavou, která vyhrála 1:0 a v mikrospánku mi hlava spadla rovnou na klávesnici. Výsledkem bylo MMMM na 15 řádků. Stane se. Hlavně že se nevymazal celý text, to by mě vážně namíchlo.
Doteď mi ale není jasné, jak jsem dlouhé MMMM řady docílil a nezmáčkl vůbec nic jiného. Chlapec jsem ovšem šikovný, zvládám očividně i lehce nadpřirozené aktivity.
Po lehkém protažení a řádně vyluhovaném zeleném čaji jsem se naplno probudil a „datlil“ text do práce dál.
Pro dnešek intelektuálně hotovo! Hurá, a jde se zaslouženě zahánět žízeň a hlad.
Zelený čaj kompletně vypit, a tak šmátrám po mém oblíbeném vánočním čaji. V červnu není nic lepšího! Voda uvařená, čaj zalitý, vyluhovaný a já už natěšený, jak si budu vychutnávat atmosféru imaginárního vánočního stromečku v parném počasí.
I tenhle jednoduchý plán dopadl krapet jinak…
Kvůli roztroušené skleróze mi občas zahapruje jemná motorika a jako na potvoru to bylo i v tento čajový moment. Ruka se prolomila a obsah hrnku s rudým vánočním čajem malebně ozdobil čerstvě vysátou podlahu. No, můžu si za to sám. V červenci nemám pít rudé vánoční čaje, ale průzračnou vodu s citronem.
„Každý den není posvícení“ začalo získávat zcela nový rozměr.
Utřel jsem podlahu a dal se do vaření. Bezlepkové špagety, tofu, omáčka, zelenina. Rychlovka, která neurazí ani nenadchne. Ale sebekriticky jsem uznal, že na nic složitějšího dnes už prostě nemám.
Asi jsem se přecenil …
Krájím si tofu a poslouchám podcast. Najednou zřetelně cítím, že se z mých vegan špaget stávají špagety à la Drákula. Aneb když si člověk tak dokonale fikne prst, že musí vyhodit celé tofu a umýt od krve prkýnko, kuchyňskou desku a převlíknout si tričko i kalhoty. Prst úspěšně zafačovaný a tentokrát se vegan špagety opravdu povedly. A byly konečně i vegan… Bez naturalistické omáčky z lokálního zdroje Lukův prst.
A jak dopadla plánovaná nordic walking procházka? Hádejte! Slejvák začal hned potom, co jsem se po 10 minutách urputného boje narval s nateklýma nohama do bot.
Tož nevadí, prostě klasický DEN BLBEC, který byl okořeněn roztroušenou sklerózou.
To chceš!
Existují jen dvě možnosti, jak se s takovým dnem vypořádat. Zalézt pod peřinu a čekat, až DEN BLBEC přejde (což není mým zvykem), nebo si užít prapodivný den se všemi jeho fantasy nástrahami.
Heslo dne: „Čekej nečekané“.
Foto: Pixabay
