Dobrovolnictví má mnoho podob, jednou z nich je i docházení dobrovolníků k lůžkům nemocných do nemocnic. Jak vlastně takové dobrovolnictví vypadá?
„Proškolený dobrovolník, který s námi podepíše smlouvu o své činnosti, je pojištěn a dochází na supervizi, se zavazuje docházet pravidelně do nemocnice na konkrétní oddělení. Chodí třeba každý týden na 1–2 hodiny za pacienty,“ popisuje Eva Randová, koordinátorka dobrovolníků Amelie v Praze, zapsaného spolku, který věnuje psychosociální pomoci onkologicky nemocným a jejich blízkým. „Při zaškolení mu ukážeme celý provoz, místo pro odkládání věcí, dáme mu k dispozici nějaké drobnosti třeba stolní hry, pastelky a omalovánky, křížovky nebo informační letáky. Sám pak pravidelně chodí na oddělení v konkrétní den a čas. Oblékne si dobrovolnické tričko, připne jmenovku a zajde za sestřičkami, aby se jich poptal na doporučení nebo kontraindikaci návštěv. Postupně obejde pokoje, pozdraví jejich osazenstvo, nabídne svou společnost, popovídání nebo i doprovod na procházku po oddělení. Kde lidé mají zájem o jeho společnost, tam se zdrží a je s nimi. Až uplyne čas, který dobrovolník má, rozloučí se a odejde.“
Dobrovolník však ve své činnosti není sám, koordinátor mu je stále k dispozici, aby ho podpořil, pomohl, ale také kontroloval jeho činnost a třeba i zprostředkoval spolupráci s nemocnicí na oddělení. Dobrovolníci se také scházejí, aby se podpořili navzájem, třeba v supervizi, vzdělávání nebo i jen tak, neformálně.
Co vlastně motivuje lidi k dobrovolnictví v nemocnici? Na to odpověděla začínající dobrovolnice Klára, která začíná docházet na onkologii v Krajské nemocnici v Liberci. „Již několik let se ve svém volném čase věnuji charitě, jako je sbírka pro Motol, dětský domov Krompach, psychiatrie Liberec, pomoc v pečovatelské službě. Dva roky jsem se starala o mého švagra, který byl alkoholik a psychiatrický pacient. Dva roky jsem se starala o manželovu babičku a další dva roky o manželova dědu, který byl onkologický pacient, a ještě o našeho dědu, který byl také onko pacient. S nemocí jsem se setkala i já, i když naštěstí ne v takové míře, vše bylo brzy odhaleno. Proto bych byla ráda přínosem pro lidi, kteří to potřebují. Můžu nabídnout zkušenosti, empatii a pozitivní přístup k životu,“ říká Klára.
„Motivy pro dobrovolnickou činnost jsou různé – od osobní zkušenosti přes zkušenost v rodině až po vysokoškolské studenty, kteří se chtějí osmělit v komunikaci a být později v praxi zkušenější. Někomu to přijde celkově jako smysluplné a obohacující,“ doplňuje Račanová. „Přes léto je dobrovolníků méně. Je to hezkým počasím, dovolenými, ale i tím, že se studenti soustředí více na výdělek než na dobrovolnickou činnost, což je pochopitelné. Lidé jsou však v nemocnicích stále a někdy se právě v tomto hezkém počasí cítí opuštění, protože se nemohou zapojit do normálního života,“ přidává informace koordinátorka dobrovolníků z Nemocnice Na Pleši Dina Rišianová. A dodává: „V Amelii myslíme na nemocné i v létě, a tak pro ně kromě návštěv vymýšlíme i jednorázové akce, třeba výtvarnou dílnu nebo koncert. U takových aktivit uvítáme pomoc nových lidí, kteří by se zapojili.“
Svou zkušenost přidala také Ivana Vilikusová z Dobrovolnického centra Ústřední vojenské nemocnice v Praze. „Momentálně u nás působí 62 dobrovolníků, z toho 30 dochází na pravidelné návštěvy za pacienty na lůžková oddělení a 32 se zapojuje na akcích, někteří pravidelně, jiní nárazově podle svých časových možností.“ Podle ní od minulého podzimu zájem o dobrovolnickou činnost narostl. Je prý znát, že už pominuly obavy z nákazy onemocněním covid-19. Dobrovolníků však není nikdy dost.
„Určitě bychom uvítali další posily. Není potřeba žádné speciální know-how, všechny zájemce proškolíme a na zvolenou činnost dobře připravíme. Jde spíše o osobnostní předpoklady. Hledáme lidi, kteří jsou komunikativní, sami se sebou srovnaní a mají energii na rozdávání,“ přiblížila.
Dobrovolníci nejčastěji docházejí za dlouhodobě hospitalizovanými pacienty na oddělení dlouhodobé péče, na oddělení ošetřovatelské péče, je možné je potkat i na neurologickém a chirurgickém oddělení. Věnují se klientům individuálně, kdy si s nimi přijdou popovídat, přečíst jim knížku, ale i skupinově – například vedou tanečně pohybové aktivity, výtvarné dílny, kroužek keramiky, na psychiatrickém oddělení také třeba nácvik komunikačních dovedností.
Pokud vás dobrovolnictví v nemocnici oslovuje a chtěli byste o něm vědět více, neváhejte oslovit konkrétní koordinátorky dobrovolníků s dotazem či nabídkou pomoci. Informace najdete na webu Amelie, nebo je mají nemocnice na svých webových stránkách.
Foto: Amelie, z.s.
