Drahý handicapovaný jedinče!
Ano, tvůj život je často opravdu o mnoho těžší než život člověka, který ho prožívá bez handicapu, zcela zdráv, ale…
a) Tenhle fakt tě neopravňuje k tomu, abys zdravému člověku prakticky nedával prostor volně dýchat. Pokud ho ještě nazýváš svým přítelem, měl bys vyslechnout, co ho trápí: možná to považuješ za malichernost, ale on možná zase považuje za malichernost tvůj problém…
b) Teď vidím, jak se čertíš: „Kdo by můj problém mohl považovat za malichernost?“ No … máš pravdu, většina humánně uvažujících jedinců to jako malichernost brát nebude, ale to, že máš handicap z tebe nedělá pupek světa, jo?
c) Buď rád, že ho tvůj problém zajímá, nečerti se, když něco neví, nebo si do detailu nepamatuje přesné znění tvojí diagnózy. Pravděpodobně nestuduje medicínu, ani tvůj chorobopis.
d) S arogantním a zapšklým člověkem se nechce bavit nikdo, ať už má handicap, nebo ne… Tvoje znevýhodnění je jistě závažný problém, ale vážně musí být tématem každého hovoru? Ne, nemusí. Je to pro tebe možná těžké zkousnout, ale vážně ne. Na světě je přeci tolik jiných věcí… Tak zkus dohlídnout dál než na špičku nosu!
PS: – Karmo, tebe tímto prosím, nemusíš na mě po tomto textu vrhat všechny nemoci / handicapy světa. Vím, že jsou tyto řádky psány ostře, ale je v tom jistá nadsázka a chci jen, aby si drahý handicapovaný uvědomil, že jeho zdravý kamarád má taky právo žít. Na tom se asi shodneme, ne?
