Zvyk je železná košile. Jednou je nikdy, ale dvakrát je zvyk. Je nesnadné zvykat starého psa na obojek. Dobré zvyky se těžko nabývají, ale snadno se s nimi žije. Zlozvyky se snadno získávají, ale život s nimi je obtížný. I přísloví zahrnují zvyky do svých témat a návyky pohybové vyžadují svoji pozornost.
21krát je zapotřebí opakovat stejnou věc v pravidelném časovém intervalu a dochází k návyku. V případě pohybu je zapotřebí alespoň 6 týdnů, abych dokázal rozpoznat změnu. I motorické učení má fáze, kdy se s pohybem seznámíme, učíme se ho a osvojujeme, stabilizujeme a upevňujeme. V konečné fázi naučený pohyb využíváme a projektujeme do běžného života a dalších pohybových aktivit. Stejně jako využíváme paměť sluchovou, čichovou, trénujeme i na denní bázi paměť pohybovou.
Ať je návykem kouření, nadměrné používání telefonů, nebo špatný návyk v pohybu, je zapotřebí zamyslet se nad tím, kam mě může za pár let opakující se činnost zavést. Zdánlivě malá drobnost udělá v časovém horizontu velké změny. Představte si letadlo na vzletové dráze. Pootočení o pouhých pár stupňů je naším okem téměř nezachytitelné. Ale jakmile bychom promítli oněch pár stupňů do celé letové dráhy, museli bychom požádat o přistání nejspíš v jiné zemi. Stejné je to s návyky. Malé návyky tvoří velké změny. Velké změny se dějí po delším čase.
Bambus si tvoří svůj kořenový systém po dobu pěti let, až jednoho dne vyraší vstříc světu. Za těch pět let nemáme tušení, co se vlastně pod zemí děje.
Bolest je jedním z ukazatelů, které upoutávají naši pozornost. V dnešní době už i malé děti bohužel vědí, co je bolest zad. Poohlédněte se kolem sebe, v jaké pozici si mnohdy na zemi děti hrají. Klečí, kolínka do stran, nohy vytočené dovnitř, z pohledu shora vykreslené písmenko „W“. Pro tělo v danou chvíli příjemná, uvolněná pozice, ve které si dokážou hrát hodiny. Ale pokud se zvednou do stoje a rozeběhnou se, pak ouvej. Z písmenka „W“ jsou rázem nohy do „X“.
Stejně jako memorování cizích slovíček i doba trávená v jedné pozici tvoří fixaci. V dnešním světě vládne sed v celé jeho rozmanitosti. Následně se ovšem projektuje do chůze, běhu, spánku. Je to takový „moderní“ způsob projevu, který nám dnešní doba přinesla. Rozbijme tento návyk! Seďme v aktivním napřímení a bojujme proti gravitaci každou uvědomělou chvíli.
Noha přes nohu při odpolední kávě? Už ne. Vzpomeňte na malou odchylku letadla na startovací plošině. Pakliže rádi běháte a dopřáváte si denně tento nešvar nohy přes nohu, nejspíš vás na to vaše záda brzy upozorní. Trávíte příliš mnoho času na telefonu? Vězte, že zakřivení krční páteře touží po změně pokaždé, když skloníte hlavu k displeji. Ještě pár let zpět jsme palcem smsky vyťukávali, dnes po displeji smýkáme tam a zpět a palcový kloub tak zná už mnohdy jen omezený rozsah. Tam a zpět, tam a zpět. Zhroucení se na gauč a sledování televize a další návyky v každodennosti. Dlouho se nemusí projevit vůbec nic, a když ano, chceme okamžitou změnu.
Buďme uvědomělí. Stůjme souměrně na obou nohou. V akademii, kde jsem roky působil, studenti platili čokoládou ve chvíli, kdy stáli sice na obou nohou, ale zapadnutí v kyčli. Běžný standard maminek nosících své ratolesti. Neustálé vychylování mimo osu těla a nadměrný tlak v kyčelním kloubu. Jedno z nejčastějších poranění v pokročilém věku je poranění krčku kyčelního kloubu. Ano, zvyk je železná košile, proto převlékněme košili za občasnou chvilku nepohodlí a hurá na nové návyky.
Poznávejme lidské tělo, učme se mu naslouchat, dopřejme mu pozornosti a stejně jako aktivitě věnujme čas také relaxaci.
Žijeme v uvědomění, žijme kvalitním pohybem!
Foto: Pixabay
