Sociální sítě – dobrý sluha, ale zlý pán

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Ačkoliv tu s námi jsou sociální sítě poměrně krátkou dobu, stihly se už stát nedílnou součástí naší každodenní reality. V době jejich nástupu jsem byla už dospělá, přesto mám problém vybavit si, jak vůbec vypadal můj život bez nich. Přinesly mi spoustu nových přátel a snadnější kontakt s těmi stávajícími, přístup ke komunitám skvělých lidí po celém světě, jejich myšlenkám nebo třeba uměleckým dílům a dokonce spoustu pracovních příležitostí – ale na druhé straně i spoustu nenávisti a osobních útoků za to, co píšu, zhoršení úzkostných a depresivních stavů a prohloubení pocitu vlastní nedostatečnosti a zbytečnosti. Kvůli zmíněným negativním jevům často přemýšlím nad tím, jak se tomu špatnému co nejlépe vyhnout a naopak využít pozitiva, která sociální sítě nabízejí – a ráda se s vámi podělím o některé svoje poznatky.

1. Nemusíte být všude

Vyberte si pro svůj virtuální domov takovou sociální síť, která vám vyhovuje. Nebo si jich klidně vyberte víc, ale není nutné být všude jen proto, abyste byli „in“. Hlavní je uvědomit si, jak a s kým tam chcete být v kontaktu. Pokud například rádi sdílíte fotky a/nebo se pohybujete především mezi mladými lidmi, bude pro vás nejlepší Instagram, pokud rádi čtete a píšete spíš krátké vypointované příspěvky, pak Twitter, nejuniverzálnější je z mé zkušenosti Facebook (proto ho doporučuji, pokud nemáte žádný konkrétnější cíl než být ve spojení se svými přáteli). Možností však existuje mnohem víc, stále vznikají další a našinec se v tom může lehko ztratit. Je úplně v pořádku, když si někde třeba založíte účet, zjistíte, že vám dané prostředí nevyhovuje, a zase odejdete, nebo když se tam třeba několik měsíců nepřihlásíte.

2. Filtrujte návštěvy ve vašem virtuálním obýváku

Když byl Facebook žhavou novinkou, hned jsem si tam přidala všechny cizince z výměnného studijního pobytu. Chvíli mě také bavilo vyhledávat si po letech bývalé spolužáky ze základky nebo si namlouvat, že jsem zapomněla na šikanu těch ze střední. Brzy jsem však zjistila, že to nemá cenu – ten týpek, co jsem se s ním jednou bavila na párty, tam stejně píše jen v italštině a už tři roky jsme si nenapsali ani ahoj, děti ze základní školy vyrostly v dospělé, se kterými si nemám co říct, a na šikanu nezapomenu nadosmrti. Vzdálená sestřenice má tři děti a volí Okamuru, kolegyně z bývalé práce sdílí motivační citáty, fotky z exotických dovolených a hoaxy o uprchlících… Člověk občas přemýšlí, jestli je horší, když lidé na sociálních sítích předstírají, nebo když jsou upřímní. Nemusíte být s ostatními v kontaktu jen proto, že jste v nějaké fázi života měli něco společného, tím méně něco tak náhodného, jako je sdílená školní třída či pracoviště. Pokud vám interakce s daným člověkem nic pozitivního nedává nebo ve vás naopak navozuje špatné pocity, můžete ho přestat sledovat, odebrat z přátel nebo v krajním případě i blokovat. Určitě v takovém případě uslyšíte spoustu řečí o tom, že se uzavíráte v bublině, ale nedejte na ně – vaše duševní pohoda je důležitější.

3. Choďte na návštěvy tam, kde jste vítáni

Filtrovat samozřejmě můžete i pozitivně – vyhledávejte lidi, obsah a prostory, kde vás to baví a cítíte se tam dobře. Pokud umíte anglicky, otevírá se vám možnost kontaktu s lidmi z celého světa, ale různé možnosti skýtá i české virtuální prostředí. Sledujte umělce a jiné šikovné lidi, kteří vás baví a motivují vás, přidávejte se do skupin, objevujte komunity. Třeba zjistíte, že vaše kolegyně z práce nesdílí nesmysly, ale naopak vyrábí krásné šperky a pomáhá opuštěným zvířátkům. Na Facebooku existuje skupina snad na jakýkoliv obor lidské činnosti, takže určitě najdete spřízněné duše. Stále však platí, že je nutné si hlídat, jestli vám pobyt v daném prostoru víc dává než bere. Především pro nás, kteří trpíme mentálními problémy, je velmi snadné nechat na sebe negativitu působit příliš osobně nebo se dát strhnout k emocionální reakci. Doporučuji proto kromě výše zmíněného filtrování vyhledávat také spíš moderované prostory, kde se s trolly a hatery (tedy lidmi, co se baví tím, že na všechno a všechny útočí) nemazlí. Některé prostory jsou přímo označené jako „safe space“ neboli bezpečný prostor, což není nic posměšného, jak by se mohlo zdát z populárního používání tohoto termínu. Znamená to jen, že tam můžete mluvit i o osobních nebo citlivých věcech, aniž někdo zpochybňoval vaši zkušenost. Především pro diskusi o mentálních problémech a podobných tématech, o kterých ve společnosti panuje hodně předsudků, doporučuji safe space vyhledat.

4. Kultivujte si svůj kmen

Pokud jste nenašli prostor, který vám vyhovuje, klidně si založte vlastní – například na Facebooku to jde velmi jednoduše pomocí tlačítka „Vytvořit“ na hlavní stránce. Jako správce si můžete vybírat, koho do vašeho prostoru pustíte a jaká pravidla je potřeba dodržovat. Ať už jste svůj ostrůvek či ostrůvky v internetovém moři našli nebo sami aktivně vybudovali, je potřeba o něj pečovat pomocí pozitivních interakcí s ostatními. Když někdo potřebuje pomoc a vy zrovna máte možnost, čas i energii, nabídněte se – a když nemáte, můžete jeho prosbu sdílet dál nebo aspoň poslat virtuální povzbuzení. Nikdy nevíte, kdy se bude pomoc hodit vám – obzvlášť pokud se někdy potýkáte s nesplnitelným úkolem, možná docela brzy. I pokud váš internetový kamarád pomoc nepotřebuje, určitě ho občas potěší, když se ozvete, zeptáte se, jak se mu daří nebo co zajímavého se v jeho životě děje – v tomto ohledu se internetové vztahy od těch „reálných“ moc neliší.

5. Je v pořádku dát si pauzu – jak dlouho chcete

Přerostlo vám moderování skupiny přes hlavu, členové nedodržují pravidla, vykřikují něco o cenzuře a podobně? Nebo vám přestal vyhovovat prostor, kde jste dřív byli spokojení? Necháváte se příliš zatahovat do neplodných diskusí s lidmi, kteří si názor udělali už dávno a jenom na vás osobně útočí, což zhoršuje váš duševní stav? Dejte si pauzu. Od konkrétní diskuse, skupiny, člověka, ale klidně i sociálních sítí jako takových. I na nich totiž může vzniknout závislost stejně jako třeba na alkoholu; opustit je byť jen na chvíli se v takovém případě stává čím dál těžším a dostanete se do bludného kruhu, kdy budou sociální sítě nadále zhoršovat váš psychický stav, ale nebudete schopní s tím nic dělat. Nejlepší prevencí je vyvažovat život online a offline tak, abyste z obojího měli co nejvíc. Když si uvědomíte, že už se hodinu místo práce hádáte s někým, kdo vám tvrdí, že deprese není reálná nemoc a zmizí, když se projdete venku, možná nejlíp uděláte, když vypnete počítač a opravdu se půjdete projít. Ne proto, že by měl váš oponent pravdu – vy i já moc dobře víme, že vaše deprese jen tak nezmizí. Ale určitě se budete aspoň na chvíli cítit líp.

 

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Marie Štefanidesová

Marie Štefanidesová

Živím se jako překladatelka, kromě toho jsem šéfredaktorkou webu Women of Brno a občas přispívám do dalších médií. Byla mi diagnostikována deprese a úzkostné stavy, přesto mě baví užívat si života, miluju dobré jídlo a pití, čtení, psaní a hraní si v jakékoliv podobě.

Další příspěvky autora