Trpět, nebo netrpět? Toť otázka! #nechbroukažít

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Za mě jednoznačně netrpět. Ale mnohdy se to semele tak, že není úniku. Dost debat ve společnosti se točí kolem tématu, zda lidé s nějakým onemocněním, postižením či nevýhodou trpí, nebo ne. Hovory k této problematice mi připomínají běh v křeččím kolečku.

Zdá se mi, že se termín „něčím trpět“ buď kompletně zaměňuje za permanentní krušné chvíle plné zoufalství, za slabost, nedobrý život, ztrátu vůle, radosti a nemožnost naplnit jakékoliv tužby, nebo se naopak radikálně prosazuje myšlenka, že lidé svými neduhy přece netrpí, vždyť žijí rovnocenně jako ti zdraví! Žádná omezení, výkon na plný plyn!

S uvedenými tvrzeními se neztotožňuji. Osobně na tuto záležitost nahlížím tak, že nic není jednoznačné a černobílé. Vždyť záleží na typu, rozsahu a závažnosti potíží a nedostatků (někdo teď může namítnout, že o nedostatek nejde), na časovém horizontu, kdy nás daná záležitost trápí/netrápí. Stejně důležitými veličinami jsou rovněž kvalita a síla prožívání, rodinného zázemí, zdravotní, sociální a osobní péče a mnoho dalších.

Nedovedu si představit, že bych s čistým svědomím prohlásila, že svou diagnózou netrpím. Nejsem masochistka, nejsem ani James Bond v sukních. Neznamená to však, že můj život je utrpením. Střídají se radostná období s těmi bolestnějšími. Úspěšné a neúspěšné dny. Zdravější dekády soutěží s nelítostnými propadáky. Naděje a obavy, smích a pláč jsou celoživotními partnery.

Někdy prostě trpíme všichni. Ať už jsme nemocní, zdraví, v plné síle, či chřadnoucí… Trápení, bohužel i utrpení, patří k životu. Není důvod si tento fakt nepřiznat a popírat jej.

– Čím víc se člověk pokouší vyhnout utrpení, tím víc trpí, protože ho začínají mučit nepodstatné nebo bezvýznamné věci. –

 Albert Einstein

– Nic v tomto světě není trvalé. Ani naše utrpení. –

Charlie Chaplin

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství.

„Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!