Mám jarní pnutí. Rozhodně ne žádné rozverné. Už je duben, ale ještě jsem se nerozhodla, zda setrvám uvelebená v zimním spánku, nebo s úsměvem na rtech a svěží energií vytančím do světa. Vlastně se to má tak, že jsem se sice rozhodla pro vítání nejen jara, ale zatím mi to moc nejde.
Nálada odpovídající aprílovým hrátkám přírody se usadila i v mém těle a duši. Z těch prudkých změn jsem překvapená a unavená, stejně jako to mívám z intenzivně a dlouhodobě vrtkavého počasí. V představách lámu rekordy a dávám za uši všem osobním restům, realita je však o poznání nuznější. Také nové pestré aktivity zatím zůstávají na seznamu a v tajném šuplíku označeném Jdi do toho!
Polštář s peřinou mě lákají víc, než bych chtěla, jen přinutit se vstát musím sama, protože tady si žádný princ růžovými keři cestu neproklestí. To se dřív prokoušu stále odsouvaným jarním úklidem s mytím oken, naslibovanými lékařskými prohlídkami a vyšetřeními, odhodláním změnit celý tento rok. Jen on je teď pořádný kus napřed.
Při rozjímání a zpytování svědomí mě svírá myšlenka na plýtvání vymezeným a darovaným časem. Letos mě příležitosti nějak míjejí. Míjejí? Nutno si přiznat, že je spíš sama nechávám odplouvat do černé díry nenávratna. Do mysli a pocitů se mi tiskne příměr života s květy.
Na velikonoční svátky jsem si pro radost pořídila do vázy krásnou šťavnatou květinu. Každý den mi vyvolala úsměv na tváři. Ale jak jsem si zvykla, že ji v bytě mám, přistihla jsem se, že už ji beru jako samozřejmost. Jako by mi měla pokoj zdobit navěky. Letmo jsem ji míjela, třebaže s pocitem vděčnosti. Když začala uvadat, lekla jsem se. Věnovala jsem jí dostatečnou pozornost? Užila jsem si ji naplno? Myslím, že jsem si nepřipomínala dost důrazně, že až zvadne, bude mi to líto, ale to už bude příliš pozdě.
Také z toho se mnou cítíte daleko větší hloubku a naléhavost?
─ Život je to, co se děje, když se zabýváme jinými věcmi. ─
John Lennon
─ Tajemstvím života je sedmkrát padnout a osmkrát vstát. ─
Paulo Coelho
Foto: Pixabay
