Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Máš chlapa? A je zdravej? Polykám smeč, že zrovna prodělal rýmičku. Prvotní šok, že i lidi s handicapem žijí v partnerském nebo mileneckém vztahu, vystřídá děsivé zjištění, že se nepárují jen mezi sebou. Ne, kupodivu se neseznamujeme pouze v lázních a na chodbách sociálky a netvoříme ostrůvky porozumění mezi jednotlivými diagnózami.

V žádné pohádce nepřifrčí princ na bílém invalidním vozíku a neznám princeznu, co by si kratochvíle na zámku krátila hodem berlema na cíl. Má-li hrdina nějaké zdravotní omezení, zpravidla je to voják, ožrala, co o fous přežil nějakou válku, pak kulhavej padouch nebo někdo, kdo na konci filmu za mohutného slzení personálu zahýbe palcem a ujde svůj první krok. Nezapomeňme na slepé sochařky coby jediné svědkyně zločinu či psychopatické schizofrenické bestie. A to je celé, dámy a pánové. Tedy žádný archetyp, co byste chtěli do života nebo do postele.

Nevím, jak vy, ale já si nevybírám, do koho se zamiluju. Prostě to přijde, a roli obvykle hraje inteligence, humor, vystupování, pozornost. Dobře, líbí se mi pánové s velkými rameny a hrudníkem, čili netrvám na tom, aby měl partner nohy. Na lůžku je aspoň víc místa. Moudré by bylo, kdybych sbalila fyzioterapeuta nebo ortopeda, jenže já si nelajznu, že víc než já ho pak budou zajímat mé špatně postavené kyčle. Je tak troufalé, že mám nároky a nechvěju se rozrušením, že mě někdo (zdravý) vzal vůbec v potaz?

Prý mám být moudrá a mít muže nejdřív za kamarády, aby si na mě zvykli. Navíc každá výhledová tchýně si pro svého synka přeje přinejmenším Claudii Schiffer a Magdalenu Dobromilu Rettigovou, ne Meresjeva v sukních. Mám mít nadhled a nabídnout tomu svému extra dávku líbeznosti a schopností, abych vykompenzovala, že kolem mě bude doživotně kmitat. A taky si raději ověřit, že sameček netrpí nadměrnými filantropicko – charitativními sklony, protože proč by se mnou jinak byl…

Takže jednou provždy: Můj přítel není obětavý chudák, nekrouží kolem mě, neslouží mi, není stále připraven s vozem a netrpí nedostatkem rozletu proto, že já neumím skákat přes švihadlo a jezdit na kole. Když sebou doma seknu, protože si už po tisící podrazím vlastní nohy, spadne solidárně vedle mě, pošimrá mě na zádech a zeptá se: „Co dneska dávaj?“. A právě v tom je pro mě ten nejzdravější ze všech.

 

Foto: Pixabay, archiv Revenium

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!