Když to tak má být… #nechbroukažít

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Lidská mysl je lehce ošálitelná. Psychika to celé bravurně doklepne. Výsledek? Budoucnost je na světě!

Všimli jste si, jak často žijeme podle daných predikcí a vzorců? Jako kdybychom byli panenkami a panáčky na klíček – někdo další naše strojky natáhne, postrčí nás… Rozpohybujeme se po dané ose. Směrem, kterým se má naše dějová linka vyvíjet. Proč? Protože „tak to má být“ a statistiky nejsou proti.

Kolikrát za život už jsme slyšeli a četli návody, jak bychom měli a neměli žít, chovat se; co očekávat a co ne. Vhodné, zaručené, ověřené a prověřené, doporučované postupy, výstupy… A teď, babo, raď!

Předpokládáme, že nás potká a nemine určitá událost či stav, takže číháme, co kde číhá na nás. Začneme představu následovat, někdy se jí pronásledovat necháme. Tím ztrácíme dovednost a dar prožívat dny a situace tak, jak se zrovna nám na míru formují a dějí; trpíme je v podobě, v jaké se domníváme, že by se dít měly.

Proč bych měla mít až do smrti vážné zdravotní problémy? Protože tomu nahrává moje zvrhlá imunita a lékařské studie? Proč bych jednou při menopauze musela zákonitě trpět silně nepříjemnými obtížemi a mít dvacet kilo nadváhu? Protože o tom píše snad každý dámský časopis? Proč je obecně zakořeněn názor, že „normální“ jedinec přece neskotačí venku za deště, v blátě? Protože se rozmočí a ušpiní? Proč si bezdětný dospělák nemůže zajít do divadla na dětské odpolední představení, aniž by působil divně, nebo rovnou pro jistotu narychlo sháněl cizí ratolesti k výpůjčce? Kde je psáno a dáno, že budeme šťastní, nešťastní, bohatí, chudí, zamilovaní, opuštění… Naše existence je úžasně pestrá, mnohé se nabízí, mnohé ani nenastane, nemusí! Drncáme po výmolech, kráčíme po měkkých cestách.

Mně osobně dalo hodně práce a trvalo ještě víc let, než jsem se naučila příst vlastní zlatou nit. K úspěchu mi paradoxně dopomohlo zmiňované naslouchání návodům, ale z poněkud jiného ranku. Jde o studium rad, postřehů a zkušeností těch, kteří to dokázali přede mnou. Je však nezbytné zapojit vlastní intuici, vnitřní kompas a moudrost; své pocity a touhy, síly, entuziasmus. Knihy ani přednášky za nás jednat a prožívat nebudou! Proto si teď půjdu uvařit dobrou horkou kávu a popřemýšlím, jak si ten letošní rok rozvrhnu a naplánuji. Pak už jen po očku zkontroluji, jestli se na mě nedívá Bůh a nesměje se…

 – Osud míchá karty, my hrajeme. –

Arthur Schopenhauer

– Na malých věcech závisí často osud velkých událostí. –

Titus Livius

Foto: Pixabay  

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!