Kulatý stůl ve Vodafonu: Sociální podnikání dává společnosti to, co jí chybí

Čekala jsem kulatý stůl. Nebyl tam. Ještě že tak, protože místnost zaplnili kolegové z neziskovek, sociálních podniků, firem, úřadů a veřejných institucí. Do Vodafonu jsme už potřetí přišli sdílet zkušenosti, osvědčené postupy, ale i slepé uličky nebo naopak úplné novinky v oblasti zaměstnávání lidí se zdravotním znevýhodněním a postižením. Vzali jsme to od legislativy přes projekty a praxi až k virtuální realitě a inzerované tři hodiny nám k tomu málem nestačily.

Vzrůstající zájem za pořadatele velmi ocenila Jana Vychroňová z Vodafonu, která také celé setkání zahajovala. „Obrovsky nás to těší, je nesmírně důležité mít možnost o tématu otevřeně mluvit a navzájem se podporovat. Zdravotní znevýhodnění nebo postižení se totiž netýká jen patnácti procent populace, a z toho osmi procent v produktivním věku, ale z pozice přátel, rodiny a péče o vlastní zdraví, které se může ze dne na den změnit, i každého z nás.“

Hanka Potměšilová z Revenia umí dát náhradnímu plnění, mzdovým nákladům a dalším náležitostem osobní rozměr. „Teprve když s lidmi mluvíte a zajímáte se, pochopíte, proč například starší ročníky berou vlastní nemoc jako selhání nebo jak jim může zkomplikovat život stanovisko posudkového lékaře, pro kterého se návratem do práce zázračně uzdraví.“ Kvůli podobným překážkám a stereotypům se tak snaha zlepšovat podmínky může pořád míjet účinkem, na obou stranách. „Doporučuju firmám, aby si prošly své dodavatele a zkontrolovaly, že nedochází k přefakturacím, že zboží je v daném termínu nejen objednané, ale i zaplacené.“ 

Hanka zároveň dlouhodobě usiluje o změnu vnímání chráněného trhu práce, který si podle ní zaslouží mít adekvátní pověst i terminologii. „Nejde o něco chráněného někde stranou dění. Sociální podnikání vychází z ESG pilířů a dokáže společnosti velmi dobře dodat to, co jí chybí.“ Podobné stanovisko zaznívalo během setkání z mnoha stran.

Pak se mikrofonu chopila Miroslava Šmejkalová z Úřadu práce a za kolegyni Janu Hlubučkovou připomněla dlouhodobý projekt, který vybranými způsoby pomáhá lidem se zdravotním postižením získat odpovídající pracovní uplatnění. „Ve Středočeském kraji je dvanáct kontaktních míst a každé má svého speciálně vyškoleného OZP poradce. Ten se svým klientům věnuje individuálně, projde s nimi vše potřebné včetně návštěvy provozovny nebo zajištění pohovoru a umí zareagovat i na požadavky zaměstnavatelů.“ Pozor ale na to, že kontakty na poradce i ze zbytku republiky nejsou na webu přímo, je třeba si je vyžádat, nejlépe na call centru. Za zmínku stojí také stránka Jsem v kurzu, kterou ocení zájemci o rekvalifikaci a digitální vzdělávání.

Příklady z firem a využití virtuální reality

Při panelové diskusi se na pódium dostalo hned pět lidí najednou, konkrétně Honza Klouda z Vodafonu, Hanka Potměšilová z Revenia, Martina Zimmermann ze Škoda Auto, Ladislav Onderka z IKEA a Věra Moravcová z Výměníku. Každá z firem přitom řeší vlastní specifika (Škoda třísměnný provoz a obtíže při úředním uznávání invalidity, IKEA velké rozdíly mezi regiony a počáteční nepřejícnost, Výměník předsudky o zaměstnancích s duševním onemocněním a Vodafone osvětu a motivaci zaměstnanců). 

Zároveň ale vždycky mají něco, na co jsou v této oblasti opravdu pyšní (Škoda chráněná místa napříč celou společností i pro lidi se sociálním znevýhodněním, IKEA své zaměstnance, se kterými to vyšlo třeba až napotřetí, ale teď jsou součástí týmu, Výměník služby psychologa, které dodává i jiným firmám a Vodafone má pozice otevřené všem a flexibilní úvazky). Shodli se na tom, že pro úspěšné zaměstnávání je koordinátor naprosto nezbytný, stejně jako zvyšování know-how a důvěry vlastních lidí i potenciálních uchazečů (například prostřednictvím možnosti zanechat na sebe kontakt bez ohledu na inzerované pozice).

A nakonec technologie. Honza Fencl představil Laboratoř Nadace Vodafone a uvítal na pódiu Mirku Čejkovou ze společnosti Virtual Lab. „Virtuální realita se už nyní využívá pro celou řadu situací a místo prostých znalostí díky ní získáte dovednosti a odvahu je použít v praxi.“ Je totiž úplně něco jiného vstřebávat informace na školení a pak podle nich umět opravdu jednat. „Není snadné se rázně vymezit vůči nepříjemnému klientovi, rychle se rozhodovat nebo poskytnout první pomoc na ulici plné rušivých vlivů.“ 

A že zraněný člověk opravdu nevypadá jako figurína, předvedl vzápětí kolega Vladislav Braguca, který se díky virtuální realitě ocitl na silnici. Nejprve musel zajistit vlastní bezpečí, pak na raněného promlouvat, odhánět otravné mouchy a přitom správně provádět masáž srdce. Mirka Čejková k tomu dodává: „Učení prožitkem zkrátka 2D realita nenabídne, ne tak komplexně s možností projít si rizikové faktory daných situací i vlastního chování.“ Není totiž od věci zjistit, že v rozhodující chvíli máme například podvědomé sklony se někoho nebo něčeho štítit, a naučit se s tím hned vypořádat. Virtuální realita se také využívá při rehabilitaci nebo nácviku orientace, paměti a relaxačních technik.

Foto: Vodafone

Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!