Svátek všech zamilovaných po americku i po česku už proběhl. Co takhle přidat svátek oslavující zamilovanost do sebe sama? Že mi to zavání narcismem? Ale to je omyl psychologa začátečníka. Narcismem totiž trpím, když se ráda nemám. Narcista je člověk, který potřebuje druhé shazovat, aby se cítil být nadřazen. Narcista o sobě neustále mluví v superlativech a nepřizná jedinou chybu, protože se zoufale bojí, že není dost dobrý.
Psychologie také říká, že existuje zdravý egoismus. Pozorujeme to u dětí, když namalují obrázek a přijdou se pochlubit. Je to zdravý projev, a přesto říkáme, že „samochvála smrdí“. Ale kdo to říká a proč? A nevymysleli to náhodou závistivci?
A pak tu máme pojem sebeláska. Ezoterický přístup tenhle výraz zprofanoval svým jednostranným a nekompletním viděním věcí. „Pokud se budete mít dostatečně rádi, budete mít vše, co si jen přejete.“ Blbost. Nejde si přece naplánovat budoucnost, jako se objednává z menu v restauraci. Každý máme nějaké životní podmínky a pravděpodobnost, že třeba získám porsche nebo budu prezidentka, je malá. Nemusí to mít nic společného s naším zdravým egoismem nebo chcete-li sebeláskou.
A o čem je tedy mít se ráda? A existuje někdo, kdo se nemá ani trošku rád, a někdo, kdo se miluje na sto procent? Řekla bych, že všichni jsme na spektru a jsme buď blíž tomu mít se rádi, nebo jsme od tohoto cíle dál. A jediný, s kým se můžeme porovnávat, jsme my sami v minulosti. Aspoň tak k tomu doporučují přistupovat psychologové. Jen si na to vzpomenout a praktikovat tohle mentální cvičení taky po návštěvě Instagramu nebo Facebooku.
Občas vidím záblesky proměny v mém vztahu k sobě samé. Vidím, že se mám o trošku víc ráda, když se dokážu pochválit i za neperfektní práci. Nebo když si dovolím projevit svůj názor, byť nepopulární. A když si přiznám své chyby, a stejně se mám ráda. Nebo dokonce když odmítnu pomoct druhému, protože zrovna sama potřebuji nabrat síly.
Dokonce i křesťanské přikázání „miluj bližního svého jako sebe samého“ je dnes vykládáno také s důrazem na lásku k sobě samému. Nejen k bližnímu. Mnoho z nás už chápe, že nakolik máme rádi sebe, natolik můžeme mít rádi druhé. Je tam přímá úměra. A někdy je projevem sebelásky nedovolit druhému, aby nám ubližoval.
Tak co, přijde vám to jako hodnota, která by stála za vlastní svátek? Mohli bychom si sami něco pěkného nebo dobrého koupit a s přáteli nebo rodinou svátek zamilovanosti do sebe sama oslavit. Ano, zní to trochu absurdně, ale vezměte tu výhodu, že mohou slavit všichni. Není to jen pro ty šťastně spárované. A možná právě proto to neslavíme. Vztah se sebou totiž máme všichni, ať chceme nebo ne. Je to pro nás samozřejmost a je to všední. Ale když se zamyslíme, možná právě vřelý vztah k sobě je to, co nám někdy chybí ke štěstí.
Foto: Pixabay
