Minulý týden mě po duši pohladil, rozesmál i povzbudil kolegův sloupek O ztrátách i občasných nálezech. O těch toho vím také víc, než bych si sama přála. Má třináctá komnata, která už je pořádně veliká!

A to dnes nečekejte hluboké filozofické zamyšlení nad existencí lidstva, koloběhem života a sociálními vazbami. Na ztráty a nálezy si většinou vystačím i sama; ať už dokumentů, času, dodržování prospěšné životosprávy, duševní pohody, chuti do hašení trablů, které bych až tolik hasit nemusela, kdyby… Zkrátka je to u mě o neustálém hledání životní rovnováhy.

Jak léta a chaos přibývají, je mi jasné, že následující měsíce musí být přelomové. Setřídit veškeré lékařské podklady, předat je, kde mají být, nejlépe bez ozdobné koruny v podobě vylité kávy (ano, také takový psí kousek jsem nedávno zvládla), projít a doplnit šanony dokumentů k bytu a příslušným službám. Revitalizovat domácnost, vztahy i osobní rozvoj, potrénovat mozek a tělo do čerstvější kondice.

Ve frontě rovněž čeká dopřát si řádnou „STK“, což bude znamenat aspoň částečně pověsit na hřebíček děs i únavu z lékařů a lékařského prostředí a absolvovat odkládané nejen preventivní prohlídky. Péče o stárnoucí zevnějšek a po prodělaném covidu je též o hodně náročnější než kdysi. Pro začátek aspoň páteční návštěva kadeřnictví mi udělala radost, do zrcadla se mi hned kouká veseleji. Smutky z toho, jaké zdravotní potíže tuto proměnu provázely, zkrátka musím brát jako součást života s chronickými diagnózami. Podstatné je vážit si všeho, co je možné a realizovatelné. S nánosy bolestí a nepohody počítat musím, přestože si to stále nerada připouštím. 

Vlastně jsem odkládala i tento sloupek. Necítím se v pohodě, takže mé myšlenky dlouho vířily kolem toho, co vám vlastně předat. Nutit se do vtípků, nebo vysypat kopu chmur? Ani jedno. Je to, jak to je, říkáme s kamarádkou. A heslo pro letošek jednoduše zní Musíme to opravit! (😊Děkujeme, podotkli by navíc na našich dálnicích). Takže proč si nepoděkovat? Za každý krůček vpřed a jednotlivé změny k lepšímu.

Proč najednou množné číslo „musíme“? Třeba právě dnešní řádky oslovily další „odsouvače“ a věčné plánovače, že už by s tím skutečně měli něco dělat. Možná s příjemným pocitem, že v tom nejsou sami. Stejně, jako mě motivoval text Břeti z naší redakce. Tak pojďme na to, musíme to ještě letos opravit! 

─ Za rok touto dobou si budeš přát, abys dnes začal. ─

Karen Lamb

─ Když chceš hýbat světem, pohni nejprve sám sebou. ─

Sokrates

Foto: Pixabay

Picture of Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ