Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

O tom, že na krajíčku nemusíme mít jenom slzy, se nemluví. Nikde. Vyměšuje zásadně pes nebo kočka, případně dítko, co si za mohutného potlesku prvně řádně káklo.

My ne. My si všechno potřebné odbudeme tiše doma, ti méně šťastní v iluzorním soukromí umakartového jádra. Do desetivrstvého papíru s vůní oleandru a příměsí bavlny zakrýváme fakt, že ve skutečnosti jde o … A že bychom snad i čůrali, no to pardon.

Být perplex a zároveň introvert bohužel nejde. Zatímco celá republika loví Pokémony, já lovím hajzly. Ráda bych napsala toalety, ale kdy naposledy jste byli na veřejném záchodku? Vlastně na jakémkoli záchodku…

V restauracích musíte být host a znát kód, na nádražích solíte jak za trojboj časák – kafe – houska, v ordinacích je klíč u sestry, která předevčírem zmizela urvaná z páté noční. Ve firmě se probijete k toaletám skrz neprůstřelné sklo a proškolenou recepční. V krámu záchody nejsou, protože zákazník má nakupovat, a ne se courat (víte kde).

Kdyby bylo přístupných mís tolik jako lékáren, nemusím se teď při psaní červenat. Jenže uvolnění svěračů (zatím řízené) zřejmě je pro můj perplex svět univerzální řešení všeho. Potřebuju, když je mi zima, mám strach, stojím, sedím, jdu, jedu. Stav hydratace organismu, počet káv, ani kondice pánevního dna významnou roli nehraje.

A když vím, že není kde, musím velmi a hned. Ach jo. Romantická procházka je rázem rozšířená o animační program přískoků k nejhustšímu keři a natahování svršků načas, z jízdy na kole jsem diskvalifikovaná kontumačně, a randit budu asi jenom s myslivcem, co mi z lásky přivleče bažanta.

Ohleduplnost ve frontě na záchod neexistuje. Žádná z dam se dobrovolně nevzdá pozice při čekání na Godota. K bezbariérovému kousku musíte často došplhat po schodech nebo protéct turniketem. Ve finále je to sklad uklízeček, takže při akci zdravější nohou odkopávám padající smeták a jsem celá nakřivo, neb nehodlám skončit v kýblu.

Otráví mě i toaletářka, která mantru „pět korun, halo, pani“ opakuje do bezvědomí. Mého bezvědomí, protože já to mám načasovaný na vteřiny. Chci věrnostní kartičku! Tuhle jedinou bych využila do mrtě.

Závěrem žádám lektory, aby si odpustili řeči na téma „choďte na schůzky akorát.“ Je mi jedno, že působím podezřele, když se někam dohasím půl hodiny před termínem. Musím někoho uplatit, najít záchod, čůrat, a dostat svou tepovou frekvenci na normál. Tečka. Pee too.

 

Foto: Pixabay, archiv Revenium

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!