Pamatujete si, kde jsme v minulém sloupku skončili? V uličce uvnitř autobusu. Tak popojedem, ne? Možná. 🙂
Po nástupu za sebou máte hordu nedočkavých cestujících a dřinu vrcholového sportovce, takže by to chtělo kulatý sušenky nebo fanfáru. Místo toho se ale rychle musíte někam vhodně sesunout. Když vyškrtnete místa, kam se špatně leze, jeví se být nejjistější sednout si panu řidiči na klín. 🙂 Na většinu sedadel se dostanete jen přes schůdky, stupínky, rohože. Pod nohama máte maskovaný kolo nebo obří nákupní tašku, kolem sebe smeták, hasičák, koš, závěs, širokorozchodnýho cestujícího. To vše v moderních čili enormně úzkých uličkách. Čím dál líp.
Madla nejspíš instaloval ten, kdo je nikdy nepotřeboval. Držátka v divných výškách i úhlech mají jen dekorační charakter, lze si je vrazit do slabin nebo jimi ohradit čivavu. Držet se jich nedá, viset na nich taky ne. Ono se to těžko vysvětluje, ale s ochrnutým tělem je fakt záhul někam se vecpat a zůstat tam úhledně sedět. Celou cestu vám to totiž různě podkluzuje, většinou se není kde zapřít a v zatáčkách je to o život. Což dost lidí chápe tak, že když je pro tebe těžký i sedět, tak zůstaň stát, my tě pouštět nebudem.
Když se vám přece jen povede se usadit, okamžitě vás usadí někdo další. Jakože proč sedíte zrovna tam, když je to pro inva… tedy pro starý a unavený, čili pro ně? 🙂 No protože je to blízko dveří, dá se tam slušně vyšplhat a jsou to místa, na kterých vás řidič dobře vidí, což se může hodit hlavně při výsadku. Vystoupit jinde než na konečný nebo na hodně frekventovaný zastávce je mírně řečeno výzva. Obzvlášť u zastávky na znamení.
Jasně, běžně člověk vyskočí ještě před místem určení, proteče davem, zazvoní a vyběhne. Když může. Jenže perplexák objektivně nemůže a ne proto, že by nechtěl. Takže pokud nehodlá někoho omylem zalehnout nebo cestou zcepenět, musí počkat, než vůz zastaví. Úplně zastaví, protože pak sebou ještě vnitřek vozu setrvačností škubne. To si ale on může škubnout taky, protože se předpokládá, že tou dobou už dávno vystoupil. Tomu říkám error.
Jistě, má možnost upozornit řidiče už při nástupu, zůstat číhat u něj a věřit, že ho pak pustí. Ovšem pánové jsou zpravidla na zadky vysazení a trvají na tom, že předem se jen nastupuje, jinak jim klesá autorita. 🙂 Důvod nechápu, asi zvyk. Není to totiž ani rychlejší, ani bezpečnější. Jinudy než předem se vylejzá mnohem hůř, chybí zábradlí, správný sklon i lícování k chodníku. Navíc vás klidně do dveří zavřou, protože vám to kupodivu trvá. Tradááá.
Neumím si představit, že by zastávek na znamení výrazně přibylo. Prý pak bude provoz plynulejší. Jako kdyby za to, že nám to v provozu drhne, mohly zrovna zastávky.
Foto: pixabay
