Narozeniny. Den, který je vyhrazen pouze nám. Den, kdy si připomínáme vlastní zrod na tomto občas zvláštním světě. Popravdě, nikdy jsem moc neholdovala bujarým oslavám jakéhokoliv druhu a u jakékoliv příležitosti – narozeniny, svátek, silvestr, titul a podobně. Ale čím jsem starší, tím víc tomu přicházím na chuť. Jako bych si sama sebe začala víc vážit. Věnuji větší pozornost vlastnímu životu a blízkým lidem. Vážím si projevené náklonnosti a podpory od rodiny a přátel. Přisuzuji větší úlohu vztahům. Protože ty jsou vedle nejrůznějších zážitků, extází a úspěchů nakonec to nejdůležitější. Už se nestydím za svoje potřeby a umím si o jejich splnění říct. Je to dospělost? Možná. Každopádně (asi to bude můj osobnostní rys) na sebe pořád v určitých ohledech zapomínám. Příklad za všechny: sedím s kamarádkou u vína a ona řekne, že už musí jít. Já nevědomky rychle dopíjím drink, abych ji nezdržovala, bez ohledu na vlastní vychutnání si nápoje, který jsem si sama zaplatila. Naposledy se mi to stalo právě včera.

Ale proč o tom mluvím. Dnes mám narozeniny. Svůj den. A zatím si ho bezelstně užívám. Oslavila jsem ho trochu už včera právě s kamarádkou – měla jsem kino, dort, víno a dobrou společnost. A ještě mě nějaká ta setkání čekají. Co víc si můžu přát? Je to zvláštní. Věnovat pozornost plně sama sobě. Často o sobě říkám, že jako bytostný introvert jsem ráda sama. Potřebuji ticho a klid. Ale potom ty společenské zážitky a radost ze spolubytí s druhými jsou k nezaplacení. Jsou vzácnější, víc ryzí, člověk si jich víc váží. To bude letos asi moje největší přání – více se starat sama o sebe a pečovat o vztahy. Pěstovat je jako květiny. Protože ony samy vyrostou, jen když je budeme pravidelně zalévat a vystavovat přesně těm podmínkám, které potřebují. A stejně tak i my potřebujeme podporu, milý úsměv a sem tam nějakou tu hmotnou či duševní pozornost. Takže tak: nestyďme se za svoje potřeby a přijímejme dary života s vděčností. Přeju nám všem co nejšťastnější dny s blízkými i se sebou samými. Je to nesmírně důležité.

Foto: Pixabay

Picture of Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ