Pod slovem „tábor“ se každému vybaví asi něco jiného. Pro někoho jsou to krásné vzpomínky na prázdniny, jejichž nedílnou součástí byly různě dlouhé pobyty v přírodě s partou kamarádů. Jiným naskakuje ještě v dospělosti husí kůže jen při pomyšlení na to, že by měli strávit někde týden pod stanem, jíst z ešusu a hrát bojovky.
Osobně patřím k té první skupině a jsem moc ráda, že jsem mohla veškeré to táborové dění vyzkoušet v různých rolích od účastníka, přes vedoucího, sporťáka, hlavní vedoucí, zdravotníka a občas i kuchaře a provianťáka. Ostatně na tábory jezdím dosud s tím rozdílem, že nebalím kufr jeden, ale rovnou tři. Tak nějak to prostě vyplynulo ze situace, že se mnou začaly na tábory jezdit obě děti, které se postupem času stávají zkušenými táborovými matadory.
Možná si říkáte: „Té se to kecá, když tam mají děti maminku!“ Případně: „Chudáci děti, že mají matku za patami i na táboře!“ Jenže ono nadšenců, kteří si ukrojí ze své dovolené a týden u moře dobrovolně vymění za týden s cizími dětmi někde v lesích, zase není tolik a tahle kratochvíle vás prostě musí bavit. A nás fakt baví.
V souvislosti s těmito prázdninovými aktivitami mne napadlo napsat pojednání o tom, co takový pobyt na táboře obnáší, a těm, co s nimi nemají tolik zkušeností, předat pár cenných rad a informací, jak se v té táborové džungli vyznat.
Tak tedy za prvé, co považuji za nejdůležitější sdělení:
Určitě nemá smysl dítě do pobytu na táboře nutit, ačkoli pro mnohé z rodičů je tábor dobrým řešením pro nerudovskou otázku „Kam s ním?“, protože prostě ty dva měsíce svojí závodní dovolenou a prázdninami u babičky nepokryjí. Pokud dítě nechce spát s cizími dětmi v cizí posteli a cizím prostředí, je v tomto případě výborným řešením tábor příměstský, kde má dítko zajištěn program přes den a vyspat se jde domů. Při volbě tábora pobytového je dobré, když jede dítě alespoň s někým, koho zná, ať už je to spolužák ze školy, nebo někdo známý z dospělého osazenstva tábora. Rovněž bych doporučila se kromě ceny tábora zaměřit i na recenze. Tou nejlepší je, když vám kolega z práce nebo soused básní o tom, jak si to jeho dítko na tom či onom táboře užilo, protože ruku na srdce, na online diskuse si může kdokoli napsat cokoli, takže bych tyto informace nepovažovala za úplně validní. Takže pravidlo číslo jedna: „Na tábor se jezdí dobrovolně a ne za trest nebo proto, že prostě není jiná možnost.“ Dítě ani jeho oddílový vedoucí by z pobytu neměli mít doživotní trauma.
Za druhé: „Co všechno máme do toho kufru zabalit a jak to tam nacpat?!“
V této části svého textu vycházím z dlouholetých zkušeností a věřte mi, že rok od roku zjišťuji, že je stále co zlepšovat. Požadavky se samozřejmě liší v závislosti na druhu a tématice tábora, takže nabízím takový univerzální obsah zavazadla.
Kromě vhodného oblečení a obuvi do tepla, zimy i deště doporučuji přibalit i následující položky: pokrývka hlavy, zkrátka jakákoliv kšiltovka, slušivý klobouček, šátek nebo čapka mohou vašeho táborníka ušetřit neblaze proslulého úžehu. Sluneční brýle. Ten, kdo je bystrozraký jako já, přibalí i brýle dioptrické, a to i v případě, že nosí kontaktní čočky. Pokud máte brýle dvoje, tak určitě vezměte ty horší. Láhev na pití nejlépe s „cuckou“, jako má například láhev na kolo či zdravá láhev. Sami jistě víte, že po pár dnech začínají být stěny láhve oslizlé, připomínají obsah Petriho misek a není úplně nutné tímto koktejlem zpestřovat dětem jejich mikroflóru. Láhve proto dětem v průběhu tábora vymýváme a do normální PETky kartáč na mytí fakt nenacpeme. Navíc PETka s víčkem je pro rychlé osvěžení mezi soubojem indiánů s modrokabátníky dost nepraktická, a než dítě odšroubuje víčko, dvakrát ho zvedne ze země, aby ho pak obalené prachem zase našroubovalo zpátky, jsou ostatní na svačině. Pokud hrozí nějaké koupání, zvažte plavecké dovednosti vaší ratolesti a případně ji vybavte potřebnými proprietami v podobě pásu nebo křidýlek a nezapomeňte o jeho nedovednostech informovat vedoucí. Docela fajn výbavou je i baterka nebo modernější čelovka, která se šikne zvlášť při noční výpravě na WC. Podle mých zkušeností by stačila i jedna na chatku, protože tyto výpravy bývají většinou hromadné. Je zcela jasné, že dítě s sebou na tábor dostane nějaký ručník, doporučuji jeden malý a jeden velký, ať mají případně něco, do čeho se zabalí, když vyrazí k vodě. To, že ani na táboře děti neuniknou oblíbené ranní a večerní proceduře čištění zubů, je asi jasné, takže zubní pasta, kartáček a kelímek jsou snad samozřejmostí. Rovněž hřeben a u dlouhovlásek i pár gumiček do vlasů je standardní výbava. Krém na opalování s faktorem podle vlastního uvážení použije málokdo, pokud ho k tomu přímo nevyzve jeho vedoucí, ale pro klid vašich duší ho tam přihoďte. Papírové kapesníčky nebo látkové kapesníky nejen pro případ enormního stesku. Zajímavou položkou je repelent. V tomto případě apeluji na rodiče, aby zdůraznili dětem, že repelenty se aplikují výhradně ve venkovních prostorách a nikoli v pokojích, protože cílem je odpudit hmyz a ne své spolubydlící. Rovněž není úplně moudré používat repelent na vnitřní stranu celty stanu, zvláště když se schyluje k dešti. To pak tito koumáci tráví buď noc mezi kapkami deště, nebo jsou evakuováni do náhradního ležení, je-li ovšem k dispozici. Labelo, chcete-li pomáda na rty, jelení lůj, nebo prostě něco k natření suchých rtů. Ačkoli vám tato položka přijde jakkoli zbytečná, vězte, že každý rok minimálně dvěma táborníkům sponzoruji tuto kratochvíli ze své lékárny, protože oni „tohle doma nepoužívají“. Jenže doma se tolik neládují bonbony a různými jinými rozežírači dutiny ústní a nejsou tolik na čerstvém vzduchu a slunci. Když pak vidím ty rozpraskané červené rtíky, bolí mne to za ně. Změna prostředí dělá s hormony divy, proto holky, které už to potřebují, přibalí i nezbytnou výbavu, nelze totiž spoléhat na to, že TO má přijít až po příjezdu z tábora. A tohle platí i pro ty, které čekají svoji první návštěvu, protože se nezřídka stává, že právě veškerá ta zvýšená fyzická aktivita vede k tomu, že TO přijde. I tyto propriety vozím pro strýčka Příhodu ve své lékárně, ale pro malé slečny je bezesporu pohodlnější mít své vlastní. Usínáček, plyšáček, polštářek, prostě něco na zahnání stesku určitě není povinný, ale zvlášť pro menší děti důležitý. Při výběru zvažte jeho velikost, ať se pak s mazlíkem v noci děti nepřetahují o peřinu. Důležitou výbavou jsou i psací potřeby, obálky a známky.
Prosím vás, rodičové, pište svým dětem pravidelně. Vzhledem k rychlosti doručování listovních zásilek bych doporučila poslat nějaký ten pozdrav dopředu, protože pohled nebo dopis prostě esemeska nenahradí a taky ne všude mohou mít děti na táboře telefon. Těm menším raději adresy na babičky a tetičky předepište, třeba se také vy někdy dočkáte táborového pozdravu ve stylu „ Ahoj mamy a tati, mám se tu dobře, fčera byla dýza. Váš Lojza“. Často opomíjenou položkou je látkový pytel na špinavé oblečení. Propocené ponožky v igelitce nejsou úplně to pravé ořechové, navíc riskujete, že by mohly po příjezdu z tábora odkvačit do pračky samy, proto zdůrazňuji LÁTKOVÝ pytel. Mimochodem, velice oblíbenou kratochvílí kontrol z hygieny je právě zmíněná inspekce uložení špinavého prádla a nevěřili byste, jak blaženě se tváří, když nějaký táborník zamává na pozdrav igelitkou se špinavým šatstvem.
U menších dětí doporučuji mít vše podepsané a dětem dávat takové věci, které mohou přijít k úhoně a které si poznají. Občas se stane, že rodiče nakoupí před táborem nové oblečení a dítko nám pak tvrdí, že takové tričko nebo mikinu rozhodně nemělo. Jsme na táboře, ne na módní přehlídce. Rovněž doporučuji balit kufr společně s dítětem, ať táborník ví, kde co má, a nemusíme pak obrátit celé zavazadlo vzhůru nohama, abychom zjistili, že „zapomenuté“ spodní prádlo je v postranní kapsičce nebo důkladně schováno v holínkách. Případně předejděte druhému extrému, kdy v rámci samostatnosti maminka nechala holčičku zabalit si kufr sama a po jeho otevření se na nás místo oblečení vyhrnula hromada plyšáků a barbín.
Zvažte i výši kapesného, občas se stává, že děti disponují částkami přesahujícími součet kapesného nás dospělých. Docela se mi osvědčilo balit oblečení do ruliček, je to v kufru krásně přehledné a dost se tam toho vejde. Volná místa pak vyplňte ponožkami a spodním prádlem a tradá, kufr je zabalen.
Tak a teď se dostáváme k části, která se týká položek, které raději nechte v rámci zachování klidného průběhu tábora doma.
Při sestavování tohoto seznamu jsem vycházela z reálného obsahu zavazadel některých táborníků, s nimiž jsem měla tu čest setkat se na táborech v letech minulých. Ačkoli to tak nevypadá, šlo vždy o dětské tábory do 15 let věku dítěte. Takže před odjezdem ještě hoďte očko, zda se do kufru nezatoulaly třeba střelné a jiné zbraně, nože, mačety, kuličkové pistole a nunčaky, omamné a psychotropní látky, alkohol, cigarety, ENERGETICKÉ nápoje a jiná povzbuzovadla. Ano, ani kafe není úplně v pohodě a ano, dokážeme rozeznat základní byliny, trávu nevyjímaje. Rovněž zanechte doma veškeré fujtabl nikotinové pytlíky, neboli LYFTY, které kromě nesporných výhod, že z uživatelů nejsou cítit, mají i jednu velkou nevýhodu, že na nich vzniká docela rychle závislost. Rodičům doporučuji občas mrknout, jaké laskominy si děti kupují, protože tenhle nešvar se tváří zcela nevinně jako krabička s bonbony a děti na nich sviští už v šestých třídách a bohužel relativně často. Fén a žehličku na vlasy bych také nepovažovala za nezbytně nutnou součást výbavy. Fén bývá k dispozici u vedoucího nebo zdravotníka a po předchozích špatných zkušenostech s tím, že nám slečny prahnoucí po dokonalém účesu několikrát málem vypálily chatku, tyto komodity děti mohou používat jen pod naším dohledem.
Bez potvrzení od lékaře o zdravotní způsobilosti dítěte k pobytu na táboře vás na žádný normální tábor dovnitř nevpustí. Doporučuji ho proto zajistit co nejdříve, protože i pediatři mají nárok na dovolenou a to si pište, že na ni taky odjedou. Zastupující lékař nemá povinnost vám ho vydat a většinou ani nevydá. Jeho platnost je dva roky, takže pokud máte tenhle papír potvrzený z loňska a podaří se vám ho najít, máte splněno. Prohlášení o bezinfekčnosti se podepisuje v den příjezdu na tábor nebo maximálně den před ním, tak i toto lejstro si hlídejte. Dále je třeba přibalit veškeré léky, které dítě pravidelně užívá, plus rozpis s dávkováním, v originálním balení a dostatečném množství, ideálně s dávkou navíc, kdyby se stalo, že dítěti nebo zdravotníkovi spadne tableta do odpadu dřív, než ji stačí pacient pozřít. S ponecháním léků dětem nemáme dobré zkušenosti, proto na našich táborech vždy prosíme rodiče o předání veškerých léků zdravotníkovi. To platí i pro doplňky stravy a vitamíny. Výjimkou jsou preparáty první pomoci pro alergiky a astmatiky, které musí mít děti neustále u sebe. Nejsem Columbo, nelustruji dětem kosmetické ani jiné taštičky, ale věřte mi, že nevrním blahem, když zjistím, že si Mařenka nebo Pepíček vzali na bolest hlavičky léky z „tajné kapsičky“, kterou měli pro případ, že by snad zdravotnice spala nebo na ně neměla čas. My zdravotníci jsme k dispozici 24/7, čili pokud se něco děje, jsme snadno vzbuditelní a připravení k akci i ve dvě ráno. Je také fajn informovat nás o veškerých alergiích dítěte a potravinové alergie je nutno hlásit předem, aby mohl být zajištěn adekvátní jídelníček, umožňuje-li to provozovatel kuchyně.
Nezbývá mi, než všem popřát krásný zbytek prázdnin, hladký průběh balení a především spoustu super zážitků na tom či onom táboře.
