Vánoce? Na jedničku! S rodinou, klid, pohoda a vychytané vánoční dárečky, které mi udělaly
obrovskou radost.
Co mi radost neudělalo? Mail. Na začátku prosince do mailu přilítlo, že mi neprodlužují
pracovní smlouvu. Nu, ach jo, přání k Novému roku by potěšilo víc. Je to čára přes rozpočet,
přiznejme si.
Ano, sice to byl malinkatý úvazek v chráněné dílně, ale lepší než drátem do oka. Pocit aspoň
symbolické finanční nezávislosti mi prospívá. Zaplatit z vlastních prostředků jednou za měsíc
drobnější nákup potravin, je na psychiku blahorodí.
Neotálím, první online pohovor za mnou. Vypadalo to fakt nadějně: přesně odpovídám všem
požadavkům, na pohovoru jsme si sedli. Alespoň si to myslím. Po pohovoru se cítím klidně,
mám to přece v kapse. Ouha, v pátek mi přišel kratinký mail, že přijímají někoho jiného.
„Smuténka“ proběhla, slzička ukápla, ale nevzdávám to. Rozhodně nejsem na odpis a mám
světu co nabídnout. Nemocný tělo na druhou? Jasně! Vzdávám to? Ani náhodou. Kde najdu
uplatnění? Netuším. S mým zdravotním omezením to beru jako slušnou výzvu, ale znáte
moje heslo TO PŮJDE!
Sbírka se naštěstí vybrala, ale je vázaná na rehabilitace, léky apod. Kdyby se nevybrala, tak
mám obrovský problém a nemůžu si dovolit nic z potřebného. Vděčnost dárcům je
nedozírná. Velké díky všem, kteří přispěli! Jste skvělí.
Každopádně teď je nutné zafinancovat i věci běžné povahy (jako zaplatit telefon).
Takže…
Jen co se trochu oklepu z neúspěchů, začnu práci hledat dál. Několik vysokých škol, hromada
praxe všeho druhu (ale Ferda mravenec zatím nejsem), prý dobře píšu, nebojím se mluvit,
chci naplno pomáhat lidem…. To by v tom byl pověstný čert, aby se něco kloudného
nenašlo.
Než se to povede, jede se dál. Rehabilitace, cvičení, domácí práce a mé oblíbené psaní pro
Inspirante (tahle radost mi naštěstí zůstala). Samozřejmě nesmějí chybět procházky lednovou
přírodou. Nádech a výdech studeného vzduchu, to zaručeně přebíjí všechny chmury.
Rozhlídnout se kolem, vnímat život a krásu zimní přírody. Pro někoho je pochmurná, ale já
miluji přírodu v každém ročním období. A když se rozplácnu na chodníku (sníh a led je
vražedná kombinace), to na svůj pracovní nezdar taky zrovna nemyslím …
Co dalšího mám v plánu? Nejen aktivní hledání práce, ale zaberu se do modliteb. Divný? Ani
zdání, pomáhá mi to. Říká se, že máme odevzdat své strasti i radosti Bohu. Bohu často
děkuji, ale teď odevzdávám strach. Strach z toho, jestli si najdu další pracovní uplatnění. Ve
skrytu duše věřím, že se to nakonec podaří. Udělám pro to maximum.
Foto: pixabay.com
