Pandemie koronaviru nás stále neopustila. S karanténou v našich životech nastaly změny, které bychom měli registrovat. Někteří tráví více času doma a to s sebou může přinést nežádoucí návyky.
Psycholog Dalibor Špok v podcastu V klidu na Radiu Wave radí, jak se zlozvyky bojovat. Vyjmenovává ty, které mohou vzniknout, když vypadneme z běžné rutiny. Jsou jimi převážně nadměrná konzumace stimulantů (káva) či jídla (přejídání), s tím související převrácený denní a noční režim (ponocování) a nadužívání nových médií (internet, sociální sítě, televize). Jak poznáme, že jde o zlozvyk?
Špok říká: „Poznáme to různými způsoby. Jednak si můžeme všimnout přímého vlivu na naše nálady a prožívání – jsem u Facebooku naštvaný, rozladěný, prožívám beznaděj? Poté si můžeme všimnout nepřímého vlivu – zkvalitňují sociální sítě ze střednědobého hlediska nějak můj život? Učím se z nich něco? Toto jsou signály, které bychom měli vnímat.“
Psycholog však dodává, že bychom neměli kritizovat samotný předmět vzniklého zlozvyku – Facebook sám o sobě není špatný. Když jej zapneme kvůli kontaktu (chat s přáteli) či vyhledávání informací (zpravodajství), může mít na nás pozitivní dopad. Problémem se stává až jeho nadužívání a neblahý vliv na naši psychiku.
Co se týče jídla, jde o bazální lidskou potřebu a taky nejjednodušší způsob, jak si udělat dobře. Jsem nervózní? Dám si čokoládu. Nakrátko se nám sice uleví, ale dlouhodobě jsme v kole zlozvyku. Na vzestupu je také opačný extrém, a to tzv. ortorexie – úzkost, že se stravuji nezdravě. I tento zlozvyk mi zúží vědomí a já na svět koukám optikou pouze toho, co budu jíst. A to je nezdravé. „Může to mít až neurotický charakter. Zabývám se pouze jídlem a zbylých 99 % důležitějších věcí nechávám stranou,“ říká Špok.
Jak vybalancovat prevenci zlozvyku a zároveň nesklouznout k úzkosti? Najít míru je těžké, každopádně dobrým startem je pravidelně se zkoumat – např. jednou denně večer si sednout a zrekapitulovat si den. Touto pravidelnou sebereflexí jsme schopni poznat, zda jde o zlozvyk. Když zůstaneme u sociálních sítí, mohu si všimnout: chodím na Facebook pro zabavení, nebo pro snížení diskomfortu (není mi dobře, jdu se tedy odreagovat)? Když zaregistrujeme problém, Špok radí uvalit si na sebe opatření, které mi před zlozvykem zabrání. Nejjednodušší je časové (omezím čas strávený na Facebooku) či co do kvality (přestanu chodit na určité stránky). Čím jednodušší bude, tím vyšší je šance, že jej dodržím. „Nestačí si být vědom toho, že tohle bych neměl. Chce to mít plán,“ uzavírá.