O kohoutkovi, slepičce, sonu a další nepohádky… #nechbroukažít

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Kdyby to bylo v pohádce, bylo by to ještě fajn! Nemusela by to být skutečnost. Ovšem následující řádky i význam mezi řádky jsou horor v přímém přenosu… Kéž by byl v mých zkušenostech jediný.

Dostala jsem žádanku na ultrazvuk břicha, konkrétně močového měchýře. S ní jsem si měla zajít z polikliniky přímo do nemocnice. Objednat se. Pouze osobně! Hledám, hledám, nikde nikdo, nejméně čtyři osoby mě odkazují jinam nebo na jiný personál. Pak už pro jistotu nikde nikdo úplně.

Ve třiceti stupních a s respirátorem na obličeji se doplazím ke dveřím, kde bych se konečně mohla objednat, óóo mana! Spíš cedule jako vrata Objednávejte se pouze telefonicky od 13:00 do 15:00.

Fajn, z domova volám horkou linku. Tedy vařící – dostanu totiž vyčiněno, proč jsem se neobjednala osobně!!! Nevím, zda paní sedí jinde, dělá si legraci, nebo už ani netuší, co vyvěsili na dveře. Po vysvětlení celé situace se kloudné reakce nedočkám. A proč vůbec k nim, když k nim „nepatřím“?! Znovu jsem nepříjemně napomenuta, proč se objednávám zrovna na danou pobočku, ne na polikliniku, ze které mě právě odeslali… Sestra, ale kdo ví, s kým to vlastně hovořím, se probere pouze u pojmu „paní primářka…“ Která primářka?… A jedeme dál. Nakonec si mám volat na polikliniku.

Nejprve volám odesílající, dobrosrdečnou a nic netušící paní primářku, jsem utvrzena, že o své místo na slunci a sono vnitřností mám bojovat a vytrvat. Stále všichni věříme, že právě oni jsou ti nejlepší! Žhavím bezdrát. Nasupená „telefonistka“ (teď už na obou stranách) mi ironicky a rázně vyjmenovává důvody, proč se u nich prostě „nechytnu“. Oznámí, že lékaři nejsou, nebudou, v červenci nebudou fungovat vůbec, nebo jen omezeně v akutních případech. Navíc ty dovolené… Tak nejdřív v srpnu, září – asi když jsem tolik otravná a neodbytná. Termín rovnou dostat stejně nemohu, rozpis lékařů k dispozici není. Mám si zavolat příští týden a zkusit to, když tedy máme pocit, že u nich mě ošetří lépe…

Obávám se, že ten pocit jsem dávno ztratila.

Zdá se vám tento sloupek úplně šílený? Bohužel, úplně šílená je realita.

– Nevylétávej z kůže! Když jsi mimo sebe, své problémy nevyřešíš. Počkej, až budeš zase pěkně pohromadě. –

E. Gruber

– Hlavně neublížit! –

Hippokratés

Foto: Pexels

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!