Více než polovině dotázaných vadí spolupráce s lidmi se zdravotním postižením. Nový projekt předsudky odbourává.
Až 58 % zaměstnanců z nejrůznějších firem v celé České republice vadí u kolegů v týmu zdravotní postižení. Vyplývá to z průzkumu o zaměstnávání zdravotně postižených, který si nechala u agentury IPSOS zpracovat společnost ExxonMobil ve spolupráci s neziskovou organizací Revenium. ExxonMobil se snaží zvýšit obecné povědomí o této tematice a odbourat s ní spojené stigma projektem, který je mezi českými zaměstnavateli ojedinělý.
Cílem průzkumu společnosti ExxonMobil bylo zjistit, jak čeští zaměstnanci napříč firmami a věkovými kategoriemi vnímají spolupráci s lidmi se zdravotním postižením v pracovním kolektivu a jak hodnotí jejich pracovní nasazení. „Přestože 70 % z 1100 dotázaných zaměstnanců věří nebo se alespoň přiklání k názoru, že zdravotně postižení mohou být stejně výkonní jako jejich zdraví kolegové, pouze 42 % z nich uvedlo, že by jim u kolegy v týmu nevadilo žádné zdravotní omezení,“ komentovala průzkum Dagmar Císařovská, která vede komunikaci ExxonMobil v České republice.
ExxonMobil jde příkladem
V polovině roku 2019 pražská centrála mezinárodní firmy odstartovala projekt, který vytváří férové pracovní podmínky pro zaměstnance se zdravotním postižením. „Začali jsme se postupně vrývat do paměti zaměstnanců různými aktivitami. Vytvořili jsme interní webové stránky s naší problematikou, natočili videa, v nichž zaměstnanci odkryli své příběhy, pojmenovali svá znevýhodnění a prozradili, co vylepšilo jejich pracovní prostředí,“ přibližuje počáteční fáze vedoucí projektu Lukáš Kozák.
Zaměstnanci měli možnost setkat se s lidmi s omezeními a nahlédnout do života vozíčkářů, nevidomých lidí či těch, kteří prošli léčbou rakoviny nebo žijí s duševním onemocněním. Vyzkoušeli si například jízdu na vozíku nebo simulaci různých forem zrakových postižení, a mohli se tak na chvíli částečně vcítit do jejich kůže. Za podpory vedení společnosti se od roku 2020 podařilo zřídit pozici, která se zabývá inkluzí zaměstnanců se zdravotním postižením do pracovního života. „Jakýkoliv náš zaměstnanec se zdravotním problémem se na mě může obrátit, sdílet svůj příběh, obavy i otázky, které se vztahují k legislativě, invalidnímu důchodu nebo jakékoliv jiné oblasti,“ dodává Kozák.
Podle Revenia má jen několik společností v Česku specializovaný program na podporu zaměstnanců se zdravotním postižením. Mezi tuto hrstku zaměstnavatelů patří právě ExxonMobil. „Péče, respekt, inkluze a diverzita představují klíčové hodnoty naší společnosti. Bylo tudíž přirozené odstartovat tento projekt. Zužitkovali jsme zkušenosti ExxonMobil jakožto globální společnosti a vybudovali tak projekt, jehož cílem je unikátním způsobem zvýšit povědomí o tomto tématu nejen našich zaměstnanců, ale i společnosti obecně. Naše firma má celosvětově dlouhou tradici podpory inkluze, což znamená, že jsme měli možnost se inspirovat u jiných poboček ExxonMobil a požádat o asistenci,“ vysvětluje Císařovská.
Strašákem jsou duševní poruchy a mentální postižení
Předsedkyně představenstva Revenia Hana Potměšilová jako největší předsudky v majoritní společnosti vidí to, že zdravotně postižený člověk je schopen dělat pouze pomocné či asistentské práce, firma pro něj musí vytvořit drahé pracovní prostředí na míru a je téměř nepropustitelný, protože ho chrání speciální zákony.
„Nic z toho ovšem není pravda! Proto v Česku potřebujeme vzdělané personalisty a manažery, kteří budou dobře znát základy legislativy, ale – a to vnímám jako nejdůležitější – v rámci vzdělávání poznají životní příběhy lidí se zdravotním postižením, kteří pracují na manažerských pozicích. Tím jim dáme šanci pochopit, kdo to vlastně člověk se zdravotním postižením je,“ je přesvědčena Potměšilová.
Firmy podle ní dělají často chybu v tom, že v rámci teambuildingových akcí vyrážejí pomáhat zdravotně postiženým do terapeutických dílen, ústavů a pečovatelských domů, kde jsou však lidé, jejichž postižení je specifické. „Firmy pak podobné akci udělají velké interní PR a vlastně tím budují v podvědomí svých zaměstnanců špatný model: jen toto jsou ti postižení a oni potřebují naši pomoc,“ upozorňuje předsedkyně představenstva Revenia.
Upozorňuje, že ne všechna zdravotní postižení jsou navíc viditelná: „Řada z nás si pod pojmem člověk se zdravotním postižením představí třeba někoho na vozíku. Viditelná postižení však tvoří velmi malé procento. Mezi postižení, která nemusí být na první pohled patrná, patří těžší forma alergie, lupénka, celiakie, astma či například rakovina prostaty nebo prsu. Je důležité vnímat práci s lidmi se znevýhodněním jako něco, co je úplně normální. Podobně jako když rodič na rodičovské dovolené pracuje nebo poživatel starobního důchodu podniká.“
ExxonMobil se snaží svým projektem napravit postoj zaměstnanců k jakékoliv formě postižení. Z průzkumu totiž vyplývá, že existují nemoci, ze kterých mají lidé obavy a ve svém kolektivu by se jim raději vyhnuli. „V první řadě jde o duševní onemocnění, kam se řadí různé poruchy chování, schizofrenie, ale i deprese a syndrom vyhoření. Narazit na kolegu s těmito potížemi by nechtělo 37 % lidí,“ doplnila Císařovská. Rezervovaněji by čeští zaměstnanci pohlíželi i na spolupracovníky s mentálním postižením, těch se obává 36 % zaměstnanců. Nejvíce pochopení pak mají lidé pro celiaky, astmatiky nebo diabetiky.
„Většina zaměstnanců, v tomto případě až 75 %, si nemyslí, že by jejich nadřízení měli předsudky vůči lidem se zdravotním postižením. Svěřit se svému zaměstnavateli se závažnou diagnózou, jakou je třeba onkologické onemocnění, by nemělo problém celých 90 % dotázaných,“ podotkla Císařovská. Respondenti ve svých odpovědích nejčastěji uváděli, že by jim v takových případech zaměstnavatel vyšel vstříc.
Průzkum k zaměstnávání zdravotně postižených si česká pobočka ExxonMobil nechala vypracovat u společnosti Ipsos. Na dotazy odpovědělo během letošního ledna 1100 zaměstnanců napříč firmami a věkovými kategoriemi z celé České republiky.
Osobní příběhy
Výjimečnost projektu potvrzuje i Lukáš Kozák: „Když jsem se o něm poprvé dozvěděl, byl jsem celkem překvapený. Nemohl jsem uvěřit, že by nějaká společnost chtěla nabídnout jednotné pracovní podmínky všem zaměstnancům. Něco takového není v České republice běžné. Myslím, že tento projekt může mít dopad na celou společnost.“ Kozákův život se zcela změnil v roce 2007, kdy si při skoku do bazénu zlomil páteř. Od té doby je na vozíku. „Stalo se to během dovolené v Turecku s mými rodiči. Když jsem se vzbudil po operaci v turecké nemocnici, mohl jsem hýbat pouze hlavou. Naštěstí se můj stav začal zlepšovat a po několika týdnech jsem začal hýbat alespoň rukama,“ vypráví Kozák. Práci, kolegy i podporu ExxonMobil si Kozák chválí a dodává, že i budova společnosti je bezproblémově uzpůsobena pro vozíčkáře.
Jedním ze zaměstnanců ExxonMobil, kteří v rámci projektu sdíleli své osobní příběhy, je i Adam Krumnikl, jenž pro společnost pracuje již devátým rokem. „Během dovolené v Indonésii jsem dostal bakteriální infekci a téměř dva týdny jsem byl v kómatu. Díky tomu ovšem doktoři objevili, že jsem měl nádor na mozku. Podstoupil jsem tři operace mozku a prošel dlouhou chemoterapií a radioterapií. Přišel jsem tak o část mozku, což má dopad na můj každodenní život,“ vysvětluje Krumnikl. Po dohodě s vedením si upravil práci, aby vyhovovala jeho osobním potřebám a zároveň aby mohl fungovat v rámci svého týmu.
Ilustrační foto: Pixabay
