Současná pandemie koronaviru vedle nárůstu úzkostí a depresí přinesla i zvýšený výskyt tzv. poruch příjmu potravy (PPP). Tímto duševním onemocněním trpí až 70 milionů lidí na celém světě a má nejvyšší úmrtnost ze všech duševních onemocnění. Současná situace přinesla nejen častější práci z domova a fakt, že se vidíme v omezeném úhlu skrz obrazovky počítačů, ale také lidé více přibírají na váze, a proto o to více řeší zdravý životní styl, zdravou výživu a nadměrné cvičení (tzv. ortorexie, vyskytuje se převážně u žen; či bigorexie – snaha o nárůst svalové hmoty s minimem tuku, vyskytuje se převážně u mužů). Momentálně PPP nejsou omezena geograficky ani věkem – ve všech světadílech a mezi dětmi i dospělými můžeme narazit na nějakou poruchu z tohoto spektra onemocnění.
Pandemie přitom ukázala, že situace okolo PPP je mnohem složitější, než si odborníci dosud mysleli. Kontext a příčiny rozvoje nemoci se liší napříč různými subtypy PPP. Mezi nejčastější onemocnění spadající pod poruchy příjmu potravy přitom patří anorexie, bulimie, záchvatovité přejídání a drunkorexie/alkorexie (závislost na alkoholu spojená s poruchou příjmu potravy, kdy pití kompenzuje například hladovku).
Budeme-li se ptát po hranici, kdy je péče o vlastní zdraví prospěšná a kdy jde o patologii, můžeme říci, že problém nastává tehdy, kdy jídlo neplní nutriční, ale také sociální složku našich životů (zdroj radosti a sdílení s ostatními). Nepříznivá situace panuje rovněž u cvičení, kdy dotyčný cvičí i přes nemoc, tedy tehdy, kdy mu to už škodí.
Obecně by se dalo říci, že mezi nejčastější příznaky poruchy příjmu potravy patří velmi časté přemýšlení nad vlastní váhou a postavou, pocit, že jídlo je nepřítel, pocity strachu, hnusu, studu či výčitky svědomí při myšlenkách na jídlo, snížené sebevědomí a pochybnosti o vlastní osobě či zanedbávání dřívějších koníčků, chronická únava či izolace.
Co se týče příčin a spouštěčů PPP, odborníci hovoří o tzv. multifaktoriálních příčinách – tedy může jich být mnoho. U dospívajících například poznámka ve škole, špatná situace v kolektivu vrstevníků, ale i rozvod rodičů či jiný konflikt v rodině. Tyto jednorázové spouštěče přitom nasedají na určitý osobnostní terén, tedy genetické predispozice (jsou 50–80%) v kombinaci s výchovou v dětství (vzor především u matek).
Léčbu PPP je třeba začít včas – a to nejčastěji vhodnou psychoterapií. Dříve se odborníci soustředili především na posílení kognitivních funkcí (prostřednictvím kognitivně-behaviorální terapie), nyní je důraz kladen spíše na zvládání vlastních emocí (schopnost vyrovnat se s negativními emocemi) a sebepřijetí/sebehodnocení (přístup mindfulness). Platí však začít léčbu tzv. step by step – krok za krokem. Nejprve je vhodná psychoedukace o PPP, poté vyhledání eventuálně ambulantní péče – například denní stacionáře – až přes hospitalizaci. Záleží na závažnosti onemocnění. Pokud máte podezření na problém s poruchou příjmu potravy, můžete se obrátit například na Centrum Anabell, Kliniku Adicare Praha či si poslechnout podcast na toto téma vytvořený Linkou bezpečí. Zajímavým doplňkem k tématu je také podcast Sádlo zpěvačky a moderátorky Ridiny Ahmedové z Radia Wave, pojednávající o současných stereotypech štíhlé krásy především u dívek a žen.
Foto: Pixabay
