Volá mi neznámé číslo. Zvednu to, protože jsem v lehce povznesené náladě.
„V prvé řadě bych vám chtěl popřát všechno nejlepší k svátku!“
„Děkuju, to je od vás milé.“ Přání potěší i od anonyma.
Představil se vzápětí, ale nepomohlo to.
„Prosím vás, máte velice starou pojistku. Já bych vám chtěl nabídnout, že ji spolu trošku aktualizujeme. Tedy takhle, já jsem vás historicky podědil…“
A těmito slovy jsi to historicky podělal. Není nad to cítit se oprašovaná a důležitá.
„Udivuje mě, že nemáte pojistku na byt a na auto. Nechtěla byste to změnit?“
„Chtěla, ale nejsem majitelka.“
Ticho, jako bych se přiznala, že jsem minimálně sériová vražedkyně.
„Jistě, ano, pak tedy… Ovšem vy tu máte pojistné plnění, které se za ty roky mnohonásobně zvýšilo. Vždyť za to dnes ani nevymalujete. Například kdybyste vytopila sousedy…“
„Věřte mi, že ti sousedi, které bych já mohla vytopit, by to možná i uvítali. A částka, kterou tam mám nastavenou, je zcela odpovídající. Možná bych jim ji ani celou nedala.“
Ticho. Vražedkyně a hamoun k tomu, navíc nesnášenlivá.
„No ale, kdyby byla havárie vody nebo požár, pak by…“
„…pak by mi hasiči kvůli evakuaci rychle otevřeli dveře, ovšem majitel by je promptně zavřel, abych se nemohla dostat zpátky. Z trosek by udělal luxusní kočárkárnu nebo sušárnu a pravděpodobně by měl pocit, jak na tom vydělal.“
Ticho. O penězích se nevtipkuje.
„Dovolte, ale vy tu máte vybavení bytu za sumu, která se mi nezdá. Jistě jste si za ty roky pořídila něco s vyšší hodnotou, nechcete to zohlednit?“
Rozhlédnu se kolem a můžu směle tvrdit, že jedu v retro. „Ne.“ Po smeči o pojištění partnera, který mi sem tam svou přítomností zhodnocuje interiér, by pán dal jistě výpověď, to mu neudělám.
Nehodlá se vzdát. „Vidím, že bydlíte ve vyšším patře. Berete v úvahu atmosférické tlaky?“
Jasně, koupila jsem si výhodné balení čokolády, ale to bys nepochopil. „Ano,“ pípnu rezignovaně.
„Podívejte se, já bych vám to všechno celkově navýšil.“
„Pravděpodobně i s cenou za pojistku, že?“
„Ano, ale ta by řádově naskočila jen o několik stovek.“
„To ale nepřipadá v úvahu. Stojím o to náklady spíše snižovat, ne zvyšovat.“
Ticho, ticho, ticho. Pán se zřejmě zděsil, do jakého chudobince se to dovolal.
„Vám by vadilo pár set korun? Ale tato investice se vám mnohonásobně vyplatí.“
Tak hlavně se vyplatí tobě, nazývejme věci pravými jmény.
„Zároveň vidím, že tu nevyužíváte dnes už běžné věci, namátkou pojištění obsahu mrazáku, pojištění proti nehodám z přepětí a podobně. To bych rovněž zahrnul, spolu s pojištěním zavazadlového prostoru.“
Tu zmrzku a špenát přinejhorším vyhodím, v přepětí jsem imrvére a pojistit cizí věci v cizí káře zvážím až před Vánocemi, národ sobě! Místo toho se jen zeptám: „A z čeho si můžu vybírat?“
„Ano, tak máme i luxusní verzi pojistky…“
„…kterou bych jistě využila, vzhledem k tomu, co už jsem vám všechno do telefonu řekla. Nic, pošlete mi to na e-mail, uvážím to.“
„Já vám ale neřekl to nejdůležitější. Víte, ona ta amortizace teď…“
Jo, jsem na odpis. Mně to většinou neva, ale ty pojišťováky to nějak dráždí.
Foto: Pixabay
